Bessy zasahuje

18. listopadu 2016 v 20:49 |  Co se dělo potom...
Krátké. Já vím.
Ale já se snažím! Bohužel... času mám OPRAVDU málo. Ale-
No, dobře, konec výmluv. Nebyla jsem tady, nepřidával jsem - shrnutí - jsem hrozná a musím to napravit! Omlouvám se, omlovám , omlouvám se, omlouvám-
"Haló, ty tam, spisovatelko-", to se ozval jeden černovlasý mladík s okouzlujícím úsměvem.
"Spíš SAMOZVANÁ spisovatelko!", opravil ho druhý, tentokrát ne tak hezký...
"To sis taky mohla nechat, ty jedna... pisálistko!"
...s brýlemi.
"Už se do toho dej! TOHLE čtenáře zajímat nebude!", protočil oči ten netrpělivý s oříškovýma očima za skly kulatých brýlí.

No dobře. Tak tady to máte... :-)


Tesiny veliké hnědé oči zíraly ohromeně na Bessy.
"To opravdu uděláme?"
Blondýnka se ušklíbla. "Pro Merlina, Tesi, to víš, že jo! Chceš ty prachy přeci zpátky - ne?", dodala s podezíravým výrazem.
"Samozřejmě, ale-"
"Fajn."
Opatrně odšroubovala víčko s veliké dózy. "Mimochodem - poklona tvému mozku. Byl to skvělý nápad."
Tesa nejistě zašoupala nohama.
"Až na to, že jsem neměla tušení, že to opravdu budeš chtít udělat."
To už ji ale Bessy nevnímala. Místo toho vzala malou houbičku, kterou si před tím "vypůjčila" ze školního skladu. S požitkem ji namočila do nazlátlé hmoty v dóze, odhrnula peřinu a jedním dlouhým, plynulým tahem potřela houbičkou prostěradlo. Lepkavě se zalesklo.
"Sirius sladší, než si dokážeš představit!", máchla dramaticky rukou.
Brunetka bezděčně vyprskla smíchy.
"U Elfridy, věděla jsem, že jsi šílená… ale tohle je trochu moc!"
Bessy potěšeně zamrkala.
"To víš, snažím se."
"Dobrou."
"Remusi, nebuď bábovka!"
"Nejsem bábovka", opáčil klidně mladý vlkodlak "jenom vím, že zítra McGonagallová zkouší z… těch čajových konvic. A když se nevyspím", dodal "tak se mi to nejspíš nepodaří."
James se zašklebil. On sám by zvládl želvu přeměnit, i kdyby ho přišel někdo vzbudit o půlnoci. A byl si jistý, že Remus je na tom úplně stejně.
"Neblázni, máme to na háku", ušklíbl se Sirius a pohodlně se rozvalil na své posteli.
"Dnes večer nikam nechoďte, kluci!", ozvalo se od okna zahuhňaně.
"Pétínku, vždyť ty s námi nikam ani nemusíš!", opáčil s rádoby velkorysým úsměvem James. Neposedné černé vlasy mu trčely do všech stran a brýle měl trochu nakřivo. Před chvílí ho snad po milionté odmítla Lily a on měl teď pocit, že jestli něco nepodnikne, tak asi vybuchne.
Sirius po něm střelil rychlým pohledem.
"Tak jestli nechcete - my něco podnikneme sami!", prohlásil ledabyle.
James vystřelil z matrace.
"Chcete něco z Medovýho ráje?"
Z Petrovy postele vykoukla rozcuchaná hlava. V prasečím obličejíku se mu zračil dychtivý výraz.
"Jasně!"

A tak se stalo, že věrné stereo - James a Sirius - nedorazili po večerce do svých postelí...
 

Věnováno Remi - pomsta Siriusovi

6. září 2016 v 20:00
Remi! Tuhle kapitolu věnuji speciálně tobě. A to proto (fanfáry, prosím), že Tesa Smithová přichází na scénu! Juhůůů!
Tak si to užij, Remi. :-) (A hlavně se neopomeň vyjádřit k tomu, jak jsem tě poslechla, či neposlechla. Jo, a neboj. Ještě se někde dozajista vyskytneš!)
"Kde jsou ty prachy?", přimhouřila oči drobná brunetka.
Sirius se zazubil. "V klidu, kotě. Záleží na tom?"
"Mluvím snad čínsky? Kde. Jsou. Ty. Prachy?!"
Sirius se v duchu modlil, aby sem někdo přišel a vysvobodil ho. A to rychle. Ať je to klidně i Petr!
"Tak hele, kámo, ty je nemáš."
Sirius blýskl svým zářivým úsměvem.
"Záleží na úhlu pohledu. Pokud se na to budeš dívat z pozice náhodného kolemjdoucího, tak se ti možná bude zdát, že to nelze tak úplně posoudit, protože za samovolné mizení peněz nenesnu pražádnou zodpovědnost já, ale Rosmerta u Tří košťat. No, a tím pádem bych se mohl nenápadně vzdálit - co ty na to, kotě?"
Ještě než se na cokoliv vzmohla natáhl své dlouhé nohy a byl ten tam.
"Děláš si legraci?!", křikla za ním. Bylo jí jasné, že jestli chce své galeony zpátky, musí udělat jednu věc. Najít Bessy.
Blondýnka s čokoládově hnědýma očima právě cosi složitě vysvětlovala svému bratrovi. Naštěstí se zanedlouho vzdálil a Tesa ji mohla zpovídat, ohledně způsobů, jak ze Siriuse vyrazit peníze.
Bessy se ušklíbla.
"Vážně? Opravdu slyším dobře, že chceš TY pomoct ode mě?", uchechtla se.
"Už to tak asi bude.", usmála se přátelsky Tesa.
"Hm. Tak to je mi líto. Máš totiž smůlu."
Blondýnka se otočila a jednou z dlouhých chodeb v Bradavicích se začala ubírat pryč.
Hnědovlasá dívka se ovšem nemínila vzdát.
"Longbottomová! Copak ty nestojíš o spojenectví?", křikla na ni.
Ani se neotočila. "Zatím jsem si vystačila sama."
Brunetka secvakla čelisti.
"Potřebuju zneškodnit Blacka! Máš přeci určitý páky - no ne?"
Bessy se zastavila. "Možná…"
Tesa cítila, že pokud bude vytrvalá, tak se jí povede Bessy přesvědčit.
"Nějaká malá pomstička… copak tě to neláká?"
Blondýnka se otočila. Bylo vidět, že se snaží zatajit rozčilení, ale oči ji prozradily.
"Nezkoušej to!"
Tesa naklonila hlavu na stranu. "Ale no tak! Přeci by sis nenechala ujít takovou báječnou příležitost."
Kousla se do rtu. Tedy, Bessy, pochopitelně. Na tváři měla zadumaný výraz.
"Já ti ani nevím.", prohlásila nakonec "Na kluky přeci jen dopustit nedám. Jediný kdo jim může provádět kanadu jsem přeci já. No ne?"
"A já…?"
Bessy se ušklíbla. "Proč se chceš vlastně mstít?"
"Jde o lichvu.", odvětila Tesa a pokrčila rameny.
"Půjčku?"
"Jo. Nevrátil mi tři galeony."
Bessy nevěřícně zavrtěla hlavou. "Celkem dost. Tolik bych mu nepůjčila nikdy v životě."
Tesa nasadila smutný výraz. "No tak! Přeci víš, jakej je to zloduch!"
Bessy se zašklebila.
"Tak fajn. Pomůžu ti."
Kdo jste čekali, že jí pomůže?
A kdo si to přál? No, s pravdou ven, šup!:-D

Ten, co do lží se odívá

4. září 2016 v 20:24
Máte rádi básničky?:-)

Průšvih pochopitelně byl. Naštěstí nijak strašný, protože profesorka Mcgonallová byla hlavně ráda, že se jim nic nestalo. - Tedy - Jamesovi a Bessy, protože o Siriusovi pochopitelně nevěděla.
"Nenávidím leštění!", procedila skrze zuby Bessy.
James jen nakrčil nos. "Kouzlem by to bylo hned."
Kývla a dál zuřivě přetírala jakési ocenění.
Když se vrátili do Nebelvírské společenské místnosti, našli Siriuse, Petra, Remuse a pár dalších nebelvírů v hloučku u stolu.
Nenápadně se připlížili. Slovo měl právě Remus. Důkladně svým pečlivým a příjemným hlasem cosi vysvětloval.
"...je to přeci pochopitelné. Kouzelné zábrany kolem školy a Brumbál uvnitř pro ně byla příliš velká překážka. Pár studentů souhlasně zamručelo.
Sirius ale pochybovačně nakrčil obočí.
"Slyšeli jsme je celkem jasně. Chtěli se sem dostat. A nezněli, že by o svém úspěchu pochybovali."
James se náhle protlačil dopředu.
"Mluvíš o těch Smrtijedech?"
Sirius na něj překvapeně pohlédl a pak kývl.
"Přesně, kámo. Problém je vtom, že tu nebyli…"
James se ušklíbl. "Víš, že mě to ani nějak netrklo? Možná… ještě přijdou…"
Sirius se uchechtl. "Vidíš, a Rem tvrdí, že se sem prostě nedostali a tím pádem ani nedostanou. Z toho logicky vyplývá, že nám nic nehrozí… Podle Removy teorie, ovšem."
Mladý Lupin přikývl.
To už se k nim ale protlačila i Bessy.
"Můj názor je, že přijdou.", rychle se rozhlédla.
James znuděně protočil oči. "No a? Tvoje názory…"
Bessy zdvihla obočí. "Ano, pane Pottere?"
"...nikoho absolutně nezajímaj. Nuda.", a na důkaz svých slov okázale zívl.
Bessy se ale jen ušklíbla.
"Ten co pýchu v sobě skrývá,
ten co ostatním se posmívá,
neslyší, že každý mu jen zpívá,
že do lží se odívá.
Nechovej se jako debil, Jamesi. Na Lily to moc dojem neudělá."
Nebelvírský chytač zbrunátněl.
"Drž-"
"Pysk?", blýskla Bessy očima. "Nemám."
Remus jen zavrtěl hlavou. "Že vás to ještě baví. Chováte se jak malí."
Bessy dělala, že ho neslyší.
"Jestli ty odporný stoupenci toho slizkýho, blbýho, bílýho dědka přijdou, tak ať si mě nepřejou."
Pak se otočila na podpatku a dramaticky odkráčela.
Sirius se pobaveně odfrkl. "Je dobrá."
"Myslíš?", opáčil James.

"Ještě uvidíš. Má styl, schopnosti a navíc pravdu."
 


Frank Longbottom

31. srpna 2016 v 20:51 |  Co se dělo potom...
U hradu je očekával jen Remus, Petr a Bessyn bratr.
"A jéje… větřím osobního huláka…", zamumlala směrem ke klukům.
Sirius se tiše uchechtl. "Ne, že bych ti záviděl."
Plavovláska měla - naneštěstí pro ni - pravdu.
"Elizabeth?", oslovil ji. V jeho hlase zaznívala špatně skrývaná zlost.
"Frankolino?", ušklíbla se. Dívala se do jeho očí a očekávala, že teď přijde smršť. Její bratr byl hodný, jen měl pocit, že má za Bessy ve škole zodpovědnost, což nejspíš i měl - a tak, když se účastnila nějakého průšvihu, chytal se za hlavu, potom si lál a pak lál i své mladší sestře.
"Neříkej mi Frankolino.", opáčil, pokoušeje se o klidný tón.
Štěstí, že nezaslechl Jamesovo přidušené vyprsknutí smíchy.
"Áno?", ušklíbla se blondýnka. Byla asi tak o tři hlavy menší, než její bratr. "Tak mi neříkej Elizabeth!"
Probodl ji vzteklým pohledem. "TY si podmínky klást nebudeš. Kromě toho se tak skutečně jmenuješ."
Bylo vidět, jak se Bessy napružila. Už mu chtěla něco peprného odseknout, ale Frank ji nenechal a pokračoval:
"Do Prasinek se nesmí bez dozoru! A do Zapovězeného lesa už vůbec ne! Jsi normální?!", teď už křičel. Poberti hltali každé jeho slovo.
"Ani bych neřekla!", opáčila nakvašeně Bessy.
Frank se nadechl - a pak vydechl.
"Bessy.", pronesl už klidným hlasem.
Jamesovi mimoděk prolétlo hlavou, že oba sourozenci jsou pěkně rychlovarní.
Naklonila hlavu na stranu.
"Měla jsi alespoň hůlku?"
Pokrčila rameny. "Vím já?"
"To je náhodou celkem zásadní!", zapojil se náhle do debaty s důležitým výrazem James.
Frank na něj vrhl popuzený pohled.
Bessy se ušklíbla. "I kdybych ji neměla, tak jsem naživu, no ne?"
James si skousl ret. Možná nechybělo tolik a tohle by říct nemohla.
"Dobře, dobře…", kývl Frank. "Až budeš mít průšvih, vysvětlíš to mámě sama - že jo?", zvedl obočí.

Neviňátkovsky se usmála. "Uvidím…"

Sirius se obává

31. srpna 2016 v 20:50 |  Co se dělo potom...
... a já taky. A to toho, že tahle kapitola... je fakt trochu děs. :-( Takže! Takže sem dám hnedle další!
(Jejda... já to s těm vykřičníkama trochu přeháním, co?) No nic... čtěte. :-)

"Není tady!", křikl Sirius. Jeho vyděšený hlas se v lese nepřirozeně rozléhal.
James znepokojeně těkal pohledem ze svého kamaráda na podivně prohnutý strom.
"Jseš si jistej, že to bylo tady?"
"Totálně. Kolik takovejchhle pitomejch stromů tady najdeš?"
James mlčel. Nevěděl.
"Bessy, ozvi se!"
Ale les zůstával dál děsivě tichý, zlověstný. Odnikud nezakřupala větvička, nezaslechli žádné přidušené volání o pomoc.
"Přece nemůže být po ní, ne?", ujišťoval se přiškrceným hlasem Sirius.
"Klid, brácho. Třeba se vrátila do hradu.", navrhl James nepřesvědčivě.
"Nebo je u Hagrida."
Bylo ale nad slunce jasnější, že tomu Sirius sám nevěří. Ploužili se tichým podrostem, občas zavolali její jméno.
"Jak hodně jsi ji praštil?"
Sirius po něj vrhl letmý vyděšený pohled. "Celkem málo."
James si prohrábl vlasy. "Merline, Merline…", opakoval tiše. Cítil, jak se začíná potit. Zaražen pozoroval svoje odrbaného famfrpálové boty. Jedna noha před druhou a znovu. Do háje, Elizabetho, najdi se. Za to nám ty dva pitomý galeony nestojej. Kdyby se uměl modlit, možná by si teď mumlal tichou modlitbičku. Levá, pravá. Prosím, ať se stane zázr-
"Jamesi!", Siriusovi rozčilením přeskočil hlas.
Prudce vzhlédl. Před ním stál strom, dvojče toho u kterého nechali Bessy. Ne, moment! Co to pod ním leží? Než stačil říct bé, Sirius klečel u té hromádky a důkladně ji proklepával.
"Je tady, Jamesi!", zazubil se.
"Jo. Neodešla k Hagridovi.", odvětil nebelvírský chytač. Nikomu na světě by nenpřiznal, jak strašlivě se mu ulevilo. V tu chvíli se ale plavovlasá hromádka zvedla a zmateně na oba pohlédla.
"Jak se cítíš?",otázal se zdvořile Sirius.
Opatrně si sáhla na hlavu. "Asi to ujde", opáčila "jsem celá pomlácená", dodala pak, poměrně nelogicky.
"Ale jsi živá.", upozornil James.
"No to bych prosila.", ušklíbla se a opatrně se zvedla.
"A můžeš se hejbat.", dodal James.
Zašklebila se. "Buď rád."
Začala si oprašovat kalhoty ve kterých běžela. Byly dost podivně střižené.
Pak se na ně podezřívavě zahleděla.
"Hele, co na mě tak zíráte?"
Letmo si vyměnili pohledy. Byli spolu už tak sehraní, že ani nepotřebovali nitrozpyt, aby si rozuměli.
James nepatně povytáhl obočí. Znamenalo to něco jako: Řekneme jí to?
Sirius přimhouřil oči. James z toho vyčetl: Nemyslím, že je to dobrý nápad…
James sotva znatelně kývl. Konec očního kontaktu. Celé to trvalo asi tak dvě vteřiny.
Pokrčil rameny.
"Koukáme, jestli se ti neporouchala ještě víc ta tvoje makovice."
"Chrasti, chrasti. Děkuju pěkně.", odfrkla si.
Všechno bylo v suchu. Bessy na živu, Sirius měl zase na koho dělat dojem a James nemusel mít starosti, že by neměl koho štvát… tedy kromě Lily. Jakmile jeho myšlenky dospěly k ní, všechno ostatní bylo odsunuto kamsi na pozadí jeho myšlení a tam to pokojně zůstalo.

A tak byla svým způsobem Lily vinná za to, co stalo pak. Za ten "průšvih z nedbalosti", jako to pak pojmenovala Bessy...

Malér na obzoru

28. srpna 2016 v 21:12 |  Co se dělo potom...
Vlasy mu cuchal vítr. Nádech, výdech. Běžel. Jedna noha, druhá. Zapovězený kolem něj pomalu začal řídnout, až přešel v neškodnou, suchou louku. Uschlá tráva se mu v pravidelných intervalech otírala o lýtka. Začínal mu pomalu docházet dech. Prudce zabrzdil, až se okolo něj zvedl oblak prachu a opřel se o kolena. Prudce vydechoval. Na tváři mu pohrával široký úšklebek.
Plán vyšel. Bessy byla bezpečně odklizena z cesty. Tmavovlasý nebelvírský chytač se narovnal a vycházkovou chůzí se vydal k Prasinkám. Měl takový pocit, že Sirius už na něj bude čekat u tří košťat.
"No kde vězíš, brácho?"
"Klid. Užívám si života.", zazubil se James. Sirius seděl u stolečku v rohu hospůdky u Tří košťat a lil do sebe už bůhví kolikátý máslový ležák.
"Užíváš si života.", protočil Sirius pobaveně oči.
"Kdes vzal prachy?", podivil se James.
"No…", Sirius nevypadal, že by se mu chtělo odpovídat, "někde jsem je sehnal. Bejt tebou bych se o to dál nezajímal. Jestli tě to umlčí, tak ti půjčím na něco k pití."
"Mohl bys od hodiny dělat u Gringottovejch.", ušklíbl se James.
Netrvalo dlouho a už seděli nad korbely oba.
Sirius se zamračil.
"Víš, co by mě zajímalo?"
James si důkladně upil. "Co?"
"Za jak dlouho se probere."
James si pobaveně odfrkl. "Ty o ní máš starost."
"O ni? Houby. O nás. Protože kdyby se neprobrala včas, a něco ji tam zblajzlo, tak to bude na nás - no ne?"
James chvíli upřeně zíral do svého máslového ležáku. Madam Rosmerta ho pořádně napěnila, takže teď na něm trůnila parádní bílá čepička.
"Kámo, tak tohle jsme nedomysleli."
Nervózně na sebe pohlédli.
"A - Jamesi?", Sirius teď vypadal vyloženě znepokojeně.
"No?"
"Máš na puse pěnu."
"Merline!", zavyl James. Rychlým pohybem si otřel ústa. "Tak jdem. A raději trapem."
Dva kluci, jeden v mudlovských kraťasech a odrbaném tričku, druhý ve famfrpálovém úboru, doslova vysprintovali z Prasinek. Věděli, že jestli přijdou pozdě, bude z toho malér všech malérů.

Sirius sice řekl, že mu jde hlavně o ně, ale oba věděli, že to není tak docela pravda. Bessy jim přece jen nějakým způsobem lezla už nějakou tu dobu na nervy. A takového člověka prostě nemůžete nechat ležet v lese. V lese, a když tohle Jamese napadlo, bezděčně se otřásl, v lese se spoustou lidožravých potvor.

Kde mě ještě najít

15. července 2016 v 16:04 |  Zprávy a reakce
Ahojky! Vzhledem tomu, že píšu opravdu moc ráda a má tvorba se nevztahuje jen na Poberty ( tudíž na tenhle blog…), rozhodla jsem se - po delším uvážení - že se pochlubím!
:-)
Taaakže… najít mě můžete na wattpadu (kdo ho znáte, nejspíš víte, jaké nesmysly, kraviny a čuňačiny se tam dost často najdou… prosím, neodsuzujte mě a mrkněte se!)
Pro ty, co nevědí, o co se jedná: wattpad je komunikační síť (moc doufám, že jsem nenapsala totální blbost…) -prostě něco podobného, jako třeba facebook, nebo google+... až na to, že tady jde vlastně JEN O PŘÍBĚHY.
Různíl idé je sem posílají (teoreticky tam svůj výplod může poslat i kočka domácí a podle toho to často i vypadá) a různí lidé ty příběhy čtou.
Tak.
Odkaz (nééé, je to perníková chaloupka… :-D):

(Jo, a neděste se, registrace nutná, ale úplně neškodná…)

Závod

2. července 2016 v 16:54 |  Co se dělo potom...
Popotáhla si návleky na nohou.
"To jako aby ti nebyla zima?", zašklebil se James. Oplatila mu to.
"To jako aby mi nebyla zima."
Dlouhé blond vlasy si pro tentokrát svázala do tuhého copu. James si přeleštil brýle.
"To jako abys viděl na cestu?", ušklíbla se jízlivě. Zpražil ji pohledem.
"Uvidíme, kdo bude mít z koho srandu!"
Blýskla po něm pohledem.
Těšila se. Věděla, že má šanci vyhrát. Stejně tak dobře ale věděla, že James nemá peníze. Zajímalo ji, jak to vyřeší…
Z úvah ji vytrhlo lehké zaťukání na rameno.
"Elizabeth?"
Otočila se. Rudá kštice, smaragdově zelené oči.
"Poraž ho. Dokaž tomu egoistovi, že není nejlepší!", zašeptala jí rusovláska rozčileně do ucha.
"Hele, Evansová, budeš mi držet pěsti?", ozvalo se náhle.
"Lily?", zašklebila se Bessy "Ta těžko!"
James si odplivl. "Tebe jsem se neptal, ty nádhero v návlecích!"
Lily se ušklíbla. "Náhodou má pravdu. Egoisto."
James si prohrábl vlasy. "Když vyhraju, dáme si spolu rande?"
Lily ale jen mrkla na Bessy ještě jednou jí popřála hodně štěstí a odešla. Cestou k hradu ji pronásledovalo Jamesovo neúnavné hulákání jejího jména…
"Zase ti zdrhla, co, kámo?", vynořil se odkudsi Sirius.
"Jdi někam."
"Jo, jdi nám to už konečně odstartovat!", přidala se Bessy. Tmavovlasý mladík pokrčil rameny. "Jak je libo!"
Elegantně se vyhoupl na Jamesovo koště a namířil hůlku k obloze.
"Až uslyšíte ránu, běžte! ...víte kudy, že jo?"
Kývli. Jak by to mohli nevědět. Díky průšvihům a mnoha trestům byli v Zapovězeném lese oba téměř jako doma.
Sirius téměř neslyšně pronesl jakési zaklínadlo a z hůlky s prásknutím vytryskl proud oslnivě nachových jisker.
Bessy doslova vystřelila. James, vytrénovaný famfrpálem, se však nenechal zahanbit a několika jeleními skoky ji dohonil. Běželi teď těsně vedle sebe. Až později se Bessy dozvěděla, jak moc James šimraly pramínky jejích vlasů.
"Tak co, slečno Longbottomová, jak se běží?", zazubil se na ni.
"Vcelku to ujde, řekla bych…", prohlásila a zrychlila. Vypadalo to, že ani jeden z nich nemá v úmyslu polevit.
Vběhli do lesa. Zanedlouho je přikrylo jeho šero, ale taky ticho. Svým během způsobovali oproti klidu, jaký pod příkrovem stromových korun vládl, neskutečný hluk.
Kláda v cestě.
James se odrazil a přeskočil ji.
Bessy se ušklíbla. "Tohle by zvládl každej, ale teď se pořádně koukej Jamesi…", zamumlala si sama pro sebe.
Vyskočila, popadla jednu větev nad sebou, zhoupla se na ní a skočila těsně za uhánějícího Jamese.
"Špatně dejcháš…", pronesla mimochodem se zafuněním. Zpražil ji nepěkným pohledem.
"Si děláš legraci, ne?!"
Bessy ho snad úmyslně rozčilovala… Nejraději by zrychlil na sto procent a nechal ji daleko za sebou. Bohužel věděl, že je na to ještě moc brzo. Proto se rozhodl jen dál ignorovat její průpovídky.
Loket na loket.
Praskající větvičky.
Něco jim zasvištělo za zády. Dravec…? Bylo klidně možné, že se na ně přišla podívat nějaká potvůrka… Nevypadalo to ale, že by se Bessy bála.
Ale to možná měla, protože jí znenadání cosi povalilo k zemi. Poslední, co viděla byl James, uhánějící, co mu nohy stačily…



Ahoj! Líbí se vám tahle část? Doufám, že jo. :-)
Jinak, myslíte, že byste mohli vyslyšet mou prosbu? Pokud nevíte, o co jde, rozklikněte si zprávy a reakce: Oznámení…? Nebo jak vlastně…
Díky moc. A děkuji i vám, co sem jenom chodíte číst a… no prostě dík!

Oznámení...? Nebo jak vlastně...

29. června 2016 v 15:58 |  Zprávy a reakce
Ahoj.
(Originalita nade vše!:-D)

Mám na vás - všechny, kteří sem zavítáte - prosbičku.
S tímhle blogem nechci seknout - to fakt ne! - ale ráda bych zkusila něco... nového. A posunula se dál. Asi to není nic extra, nejspíš nejsem první, koho to napadlo, ale no... posuďte sami. (Větná skladba totálně v háji :-D)

Příběh pokračuje, mám plán, mám ho rozepsaný, vím, jak by měl pokračovat. Jenže! Věci se v Bradavicích pořádně rozhýbou, až tak kolem sedmého ročníku. A mezitím? Velikánská díra. Mohla bych těch... jedna, dva, tři... pět let přeskočit, jenže to mi připadá píliš laciné. Nechce se mi. Líbí se mi představa, že i ti super Pobertové byli kdysi normálně praštění kluci, téměř bez zájmu o holky. Že Sirius každou noc nespal s nějakou jinou... atd.
Prostě je chci ještě chvilku nechat malé. :-D (Zabte mě)
No, a co teď? To budou do sedmého ročníku mučit Srabuse-Snapea-Severuse-Slizouna??Jenom? Trochu monotónní.
Jo, nápady jsou, to jo. Ale je jich málo.
Moc málo, na takových pět let.


A PROTO VÁS VŠECHNY MOC PROSÍM, ABYSTE MI NÁPADY, CO VŠECHNO BY SE MOHLO DÍT PSALI DO KOMENTÁŘŮ, NEBO DO ZPRÁV. PROSÍM!

No, a je to venku!! :-D :-D

Takže mockrát dík všem, co mě vyslyší, pomůžou, napíšou. Budu vděčná. Moc. Moc. :-D
Jo, a ještě jedna věc. Je tu někdo, kdo bys echtěl v příběhu zjevit? Jestli ano, pište!*Uskutečním vaši návštěvu Bradavic a setkání s Poberty. :-D

* Podmínky jsou prosté :-D
Napište mi své jméno (nemusí být skutečné, naopak! Vymyslete si ho! Ale prosím vás, nepřežňte to! :-D)
-- svůj vzhled (opět, vymýšlejte! --ale prosím, žádné fialové vlasy po kolena s brčálově zelenými melíry a stříbrné oči. Protože to byste patřili na Mars, nikoliv do Bradavic! :-D)
-- plus minus své koníčky, záliby... apod (opět, buďte tak hodní a nebertr Jamesovi post nejlepšího famfrpálového hráče v Bradavicích! :-D)
... no, a teď se do toho můžete pustit. :-D

(Přiznám se, že jsem dost napjatá, hehe :-D.)

Sázka

24. června 2016 v 19:09 |  Co se dělo potom...
No, a pak tu byla ta sázka.
Sázka, kterou vyhrál James. A taky sázka, po které Lily vrazila Siriusovi onu památnou facku.
Původně vlastně James potřeboval dva galeony na jakési tajné účely. Sirius Black mu je půjčit nemohl, protože už byl taky na mizině a Remus Lupin, ona vzorná část jejich party, tak ten žádné velké obnosy nikdy nedostával. Maximálně několik srpců.
Od Petera Pettigrewa nic čekat nemohli, ten se o peníze nestaral a nikdy ani žádné nepotřeboval, protože to jediné, co mu stačilo k naprosté blaženosti bylo jídlo z Bradavické z kuchyně.
Takže, na Sirirusovu radu, James jednoho ráno ve Velké síni vstal a zahulákal:
"Vsadím se s kýmkoliv o dva galeony, že rychleji, než já nedoběhne od hradu do Prasinek!"
Velkou síň přikrylo ticho.
James se spokojeně posadil. Určitě se musel někdo přihlásit, protože taková nabídka se přeci neodmítá, ne? Jenže nic.
"Kámo, to vypadá, že se tě normálně bojej.",zamumlal Sirius pobaveně.
James se zamračeně rozhlížel.
"No tak, dva galeony…", zopakoval.
"Až na to, že ty nemáš ani jeden.", uchechtl se Sirius.
A náhle se zvedla jedna ruka. Na konci Nebelvírského stolu a odvážně se třepotala ve vzduchu.
"Já se hlásim!", prohlásila. Načež se její majitelka zvedla a s úšklebkem se vydala k Jamesovi.
"Beru!", prohlásila.
James se tázavě otočil na Siriuse. Co to u všech Merlinových trenek Bessy popadlo?
Nevypadala, že by mohla běhat rychleji… ale o to vlastně šlo.
"Máš dva galeony?"
Oči jí zajiskřily. "Pochopitelně. Ale hádám, že ty asi ne. Jo, a neboj, vyhrát tě nenechám!"
James se uchechtl.
"Ještě uvidíme."
Sirius strčil hlavu až k plavovlásčině obličeji. "Jo, ještě uvidíme!"
"Ehm… dobře.", zamrkala trochu překvapeně. "A kdy a kde…?"
"Zítra.", prohlásil James "Zítra, poběžíme okolo Zapovězenýho lesa-"
"Okolo?"
"-To chceš jako běžet skrz?", zašklebil se Sirius.
Pohodila zářivou hřívou. "Výzva?"
James se Siriusem se na sebe na malý moment podívali. Jako kdyby použili nitrozpyt či co.
"Klidně!", prohrábl si James vlasy. Zřejmě v domnění, že to vypadá neuvěřitelně frajersky.
Nenápadně při tom mrkl na Lily.
"Ok, takže zítra, skrz Zapovězenej les - ve dvě?"
James rádoby ledabyle pokrčil rameny.

Bylo ujednáno.

Tak co, jak se vám to líbí?? :-) Moc prosím o ohlas, kritiku a... no a tak dále:-).

Další články


Kam dál