Květen 2015

Ahojky

24. května 2015 v 13:44 Zprávy a reakce
Ahojky!
Tuhle rubriku jsem založila pro případné dotazy, oznámení, kritiku a celkový ohlas.
Občas se zde budu vyjadřovat i já a mektat zde ty svoje neustálé nesmysly….
No, nicméně-chtěla jsem se teď omluvit za ty miliony reklam co zde nacházíte.
-Vím, že to není nic příjemného, ale také vím, že vy jste zajisté tolerantní a přes tyhle záležitosti na můj web úplně nezanevřete…
Moc vám všem děkuji za návštěvy, za případné komentíky, hodnocení a účast v rubrice-nebo jen za to, že si přečtete ty moje výplody.
-Jestli máte k něčemu zde nějakou výtku, nebo připomínku, nebojte se ozvat!
Vyjadřovat se můžete právě ZDE.
Tak ještě jednou mooooc děkuji!
Vaše Bessy Longbottom.

Pomsta pro Srabuse 6

16. května 2015 v 16:37 Velká pomsta
Omlouvám se, ale tenhle díl je je jen jakusi spojkou mezi další pomsto. Přesto je nutný-minimálně pro dokreslení atmosféry-a doufám, že se vám bude líbit i když v něm Snape nijak moc nefiguruje.-Vlastně, správně řečeno fyzicky vůbec.

Tu noc toho stejně moc nenaspali. Zážitky byli příliš silné.
Stále znovu a dokola si opakovali pasáže z tajemství, která jim Slizoun prozradil a měli u toho takové záchvaty smíchu, že byl zázrak, že přitom nevzbudili celou Nebelvírskou kolej.
"Já-už-prostě-nemůžu-!", vyrážel ze sebe Sirius a svíjel se smíchy, zatímco James se už nejméně po páté té noci zvedal ze země, kam se dostal jaksi omylem.
Nakonec přeci jen usnuli.

"Pane jo…", zamumlal James "my jsme zaspali….
"Co!?", vymrštil se zděšeně Remus z matrace.
"To mi žíly netrhá…", uchechtl se Sirius, když spatřil zděšeného kamaráda.
"My jsme zaspali!", konstatoval ještě jednou zděšeně Remus.
"No a co jako?", zeptal se ještě stále rozespale James.
"Famfrpálový utkání dneska není-tak co?", přetáhl si peřinu přes hlavu.
"Co je?", probudil se Petr.
"My jsme zaspali!", oznámil mu stále ještě konsternovaně Remus.
"He?", zapištěl Petr.
"Tak než tady do nekonečna rozebírat, že jsme zaspali, pojďme raději něco dělat, ne?", otázal se Sirius a protáhl se (jak jinak, než psím způsobem, že?).
Než našli příhodné části oblečení-přičemž se James asi čtyřikrát pokusil obléct si na nohy košili-bylo už dost pozdě.
Rychle vyběhli z Nebelvírské věže a dorazili právě tak včas na začátek astronomie.
Chvatně si vybalili, připravili a začali se tvářit jakoby nic. V tom byli mistři.
-I když Remus byl trochu nervózní.
"Tohle-už-se-nám-NESMÍ-stát!",pronesl zdrceně.
Na což Sirius reagoval slovy: "Remus, náš vzorný žák!"
A James se ušklíbnul.
Astronomii nějak přežili i když Sirius skoro polovinu prospal a omlouval to slovy, že měl v noci složitou a důležitou práci a Petr hodinu prospal celou.
Výpisky si dělal jen a pouze Remus, protože James i když nespal, tak byl naprosto nepoužitelný.
"Mě to vůbec nemyslí…", zanaříkal a popsal Merkur jako Mars.
"Měl sis pospat, brácho.", zakřenil se na něj Sirius, který se právě probudil a popisek mu mávnutím hůlky opravil.
"Hele, tak teď budu spát já a ty," zazíval James "mi budeš dělat výpisky…, co ty na to?
"Co mi zbejvá…", odtušil Sirius a zakřenil se.
Po astronomii následovaly dějiny čar a kouzel, při kterých se odebral do říše snů už i James.
Remus jim samozřejmě ochotně udělal výpisky a jako obvykle je upravil na jejich styl písma, za což od zbytku party sklidil vřelé díky.
Když se-s výjimkou Rema-pořádně vyspali odebrali se na přeměňování.

"Takže", pronesl Sirius už zase s rebelským a svěžím výrazem ve tváři "přeměnit zvíře v pohár?"
"Přesně tak, pane Blacku.", ujistila ho profesorka McGonagallová.
"Raz-dva-tři-feraverto!", poklepal Sirius na šedou sovu, která zmateně zahoukala a vzápětí na sebe vzala podobu stříbrného poháru.
"Výborně!", pousmála se profesorka McGonagllová."A teď to zkusí všichni.-Asi jako pan Black."
Učebnou se začalo ozývat odpočítávání, následné feraverto, v mnoha případech různě zkomolené.
"Feraverto!"-a zase "Feraverto!-Proč to pořád nefunguje?"-
"To musíš takhle, podívej, feraverto!"
"Feraverto!"
"Feraver-jak že to bylo??"
Na konci hodiny stály před partičkou nebelvírských pobertů dokonalé stříbrné poháry.
-Nějak se to navzdory očekávání povedlo totiž i Petrovi, z čehož byl a profesorka McGonagallová celkem paf.
"Docela dobrá práce!", ohodnotila na konci hodiny jejich (v mnoha případech marné) úsilí.
"Uděluji deset bodů Havraspáru a deset bodů pro Nebelvír."
"Super!", zaradoval se šeptem James.
"-Ale mohla nám dát i víc!", opáčil Sirius "-Za Petra…", ušklíbnul se a Petr se začervenal.
"No nic-dostali jsme deset, tak jich příště získáme víc!", shrnul to prakticky Remus a odebrali se vzhůru do Nebelvírské věže, neboť tím jim vyučování pro dnešek (naštěstí-jak neopomněl připomenout James) končilo.

Pomsta pro Srabuse 5

14. května 2015 v 17:53 Velká pomsta
Samozřejmě, že jim bylo jasné, že jsou jaksi v háji. Protiva se vznášel asi dvě stopy nad zemí a evidentně byl ve skvělé náladě. "Zůstňte v klidu-vás pod pláštěm neuvidí!", syknul Sirius koutkem úst směrem k místu, kde tušil Jamesovu hlavu.
"O.K.", ozval se neviditelný James, přičemž Sirius shledal, že jeho odhady byly poněkud mylné.
"Ale ale!", ozval se svým potěšeným škodolibým hlasem Protiva a zastavil se ve vzduchu.
Bylo přímo hmatatelné jakou má ten neřád radost.
"Kdopak nám to tady potmě chodí?", zašklebil se. "Odpal Protivo.", požádal ho slušně Sirius.
"To bych měl asi zavolat Filche...", nedal se Protiva rušit.
"Zmiz mi z očí, nebo zavolám Barona!", zavrčel nebezpečně Sirius.
"-Nebo bych měl možná zavolat spíše nějakého vyučujícího?", pokračoval zlomyslně malý mužíček.
"Barone?!", pronesl rozhodně Sirius a James pod pláštěm pochopil.
"Ano?", zakrákal svým nejděsivějším hlasem.
"Ach, odpusťte, vaše krvavá děsivosti!", začal se trochu zděšeně lísat Protiva podlézavým hlasem.
"Zmiz odsud, ty skrčku!", pronesl James "Jestli tě tady ještě někdy uvidím, budeš toho litovat!", dodal ještě.
Protiva pozadu odplachtil a ještě se květnatě omlouval.
James se Siriusem se zatím dusili smíchy a dokonce i Remus vypadal pobaveně.
"-Tak to bylo dokonalý, Jamesi!", zakřenil se Sirius.
"No jo, ale co uděláme se ...ehmm... Srabusem?", otázalse prakticky Remus.
Snape stále ještě levitoval pod neviditelným pláštěm."
"No co by?", odpavěděl mu s úšklebkem James "Hezky, vzorně ho uklidíme!", přičemž Sirius dostal nový záchvat smíchu.
Remus s napřaženou hůlkou dolevitoval Snapea pod neviditelným pláštěm až k Zmijozelské věži.
Zastavili se před šedou, šerednou, holou zdí o které věděli, že se za ní skrývá Zmijozelská společenská místnost a Remus s hlasitým "BUCH!", nechal Srabuse žuchnout na zem.
"Paráda!", zajásal James "-Takhle bych s nim nedokázal křísnout o zem ani já!"
"Hej, Reme-Já s nim chci taky fláknout!", zaprosil Sirius.
Remus jenom protočil oči.
"Pojďte. Za chvíli je pět pryč a já jsem unavenej jek po úplňku!"
"Hmmm...", opáčil jenom Sirius a toužebně se zadíval na rozplácnutého Snapea.

Pomsta pro Srabuse 4

5. května 2015 v 5:12 Velká pomsta
"...A-a můžu se ptát jako první?",zeptal se rozechvěle Petr.
"Vydrž, Péťo!", ušklíbl se Sirius s pohledem upřeným na nebohého Severuse.
"-Tak kdo?", otázal se James, který už sezjevně nemohl dočkat tajemství, která jim Snape prozradí.
Sirius se nadechl a zadíval se Snapeovi do černých očí. "Kdy jsi byl naposledy na velký?", pronesl nakonec naprosto vážným hlasem, zatímco James za ním se smíchy skácel na zem.
"To je mi tedy otázka....!", zazoufal si Remus "Zeptej se ho na něco inteligentního, prosím tě...!"
"Dnes odpoledne.", pronesl dutým hlasem Snape a Sirius vyprskl smíchy.
"-To je ale pitomost!", obrátil Remus oči vsloup.
"Nehraj si na McGonagallku!", zakřenil se na něj James a podíval se na Siriuse.
"Další otázka je na tobě, Jamesíku!"
"-Tak...Mám se ho zeptat, čím si myje vlasy?", obrátil se James s úšklebkem opět na Siriuse.
"-To ne.", odvětil Sirius a důrazně zavrtěl hlavou "Protože to je úplně jasný-"
"To je fakt-", přikývl James a zkřenil se "Vždyť přece víme, že si vlasy nemyje!
"Tak na co se ho mám zeptat?", otázal se znovu James.
Bylo vidět, jak Sirius usilovně přemýšlí, co by ze Srabuse ještě mohli vytáhnout.
"Už to mám!", zajásal James a sklonil se ke Snapeovi.
"Řekni nám", začal James a Sirius zadržel dech "řekni nám..KOHO NEJVÍC MILUJEŠ?!"
"Lily Evanso-", začal Snape, ale přerušil ho Sirius, který se pokoušel zabránit Jamesovi v nakopnutí Snapea."Ty hade!", zazuřil James a snažil se rukou dostat ke kapse s hůlkou.
"Nech ho!", zasupěl Sirius, jak se pokoušel udržet kamaráda v únosné vzdálenosti od Severuse.
"Neměl ses ho na to ptát!", pronesl důrazně Remus a odtáhnul Jamese na druhou stranu místnosti.
"-Mimochodem", začal s úšklebkem Sirius "myslím si, že Evansová není natolik hloupá, aby jí zajímal víc tenhle..", Sirius s úšklebkem pronesl velice neslušnou nadávku ", než chytač nebelvírského týmu."
James se zakřenil a zvedl z podlahy, kam ho přitlačil Remus.
"Hele, myslím, že se sem někdo blíží!", ozval se Petr.
"Jo", přitakal Remus "a podle chůze je to Brumbál!"
Zděšeně se po sobě podívali.
"Plášť!", zavelel James a přikryl je stříbřitou látkou.
Za chvilku se otevřely dveře a v nich stál doopravdy Brumbál.
Přelétl celou místnost pátravým pohledem, chvíli-jim to připadalo, jako celá hodina-se zastavil pohledem i na nich a pak tiše zavřel dveře.
"Tak to bylo o chlup...", vydechl Sirius a všichni se tiše úlevně rozesmáli.
"-Díky, Reme", obrátil se James na Remuse.
"Spíš díky bohu", zakřenil se Sirius ", že s námi byl vlkodlak."
"Tak Srábku, otočil se James opět k Snapeovi "teď-teď to teprve bude zábava!"
Ten večer se čtveřice kluků z Nebelvíru ještě dozvěděla spoustu zajímavých věcí.
Naštěští už přstěnek na košťata-ve kterém probíhal výslech-další neočekávaná návštěva nenavštívila.
"-No páni!", hvízdnul Sirius.
"Podívejte kolik je hodin!", přidal se Remus.
"-No jo!", pronesl uznale James.
"Pánové, pro dnešek to balíme!", ozval se Sirius.
"-No...ještě ho musíme...odnést...", ušklíbnul se suspokojením James.
"Tak fajn..", vzdychnul Remus.
Naložili si Snapea na záda a funěli se s ním do velké síně-samozřejmě pod neviditelným pláštěm.
"K čemu jsou nám kouzla, ne?", ozval se šeptem James, když se mu podlomila kolena.
"No jo-", zakřenil se Sirius.
"Geniální jako vždy, co?", oplátil mu James s úsměvem.
"Petrifikus totalus!", ozval se chodbou Remův hlas.
"Locomotor!", přidal se James a spoutaný Snape se vznesl do vzduchu.
"Pojďte!", vybídl je tiše Sirius.
"Hele-ale jak to uděláme?", zeotse nervózně Petr, když pozoroval jak jim plášť pleská o stehna.
"Evidentně se pod něj všichni nevejdeme..", prohodil pobaveně Sirius.
"Někdo bude muset jít vedle pláště",rozhodl James.
"Tak já klidně!", nabídl se Sirius.
"Souhlas!", přikývnul James a z pláště se vynořil Sirius.
Fakt byl ten, že to bylo asi nejlepší možné řešní, protože ne nadarmo se Siriusovi přezdívalo Tichošlápek.
Uměl chodit tiše jako, jako...
A když Petr-jako obvykle-nevymyslel tiše jako kdo, prohlásil Sirius, že chodí jako pravý krvezrádce rodiny Blacků.
Už byli skoro u Velké síně, když uviděli Protivu.
"Merlinovy spodky!", vypadlo z Jamese.
"Tak a jsme v háji....", dodal jenom Remus.