Srpen 2015

Seznámení

8. srpna 2015 v 17:12 Velká pomsta
Od teď jsem se rozhodla pojmenovávat pomsty (neboli kapitoly) jednotlivými jmény.
Hrozně jsem se taky těšila až sem tuhle kapitolku přihodím, protože se v ní poprvé objevuje pstava, kterou jsem si vymyslela a mám s ní ještě velké plány. Seznamte se s Bessy!

"To, že jsou to Smrtijedi, mě ani moc neudivuje…", poznamenal Sirius a přeskočil záludný schod.
"Většina mých příbuzných holduje ty-víš-komu a někteří to právě dotáhli tak daleko, že mají tu čest být Smrtijedy…"
James šokovaně zalapal po dechu. "Copak-copak tam někdo z nich byl tvůj příbuzný?"
Sirius se hořce usmál. "Valná většina…"
James na něj vyvalil oči.
"Copak jsi neviděl mýho milovanýho bratříčka? Nebo mojí úžasnou sestřenku Belatrix? A nepokoušej se mi namluvit, že sis nevšiml mojí kouzelné sestřenky Narcisy…", Sirius trpce zakončil svůj proslov a James na něj zůstal zírat s otevřenou pusou."Ale vždyť ty…"
Sirius se rozesmál. "Ano. Já jsem v Nebelvíru." přikývl a zahleděl se na své boty.
"No to jsem z toho jelen…", prohlásil James a zavrtěl hlavou.
"Každopádně," pokračoval Sirius už trochu klidnějším hlasem "bychom měli Srábkovi dát za tyhle návštěvy za vyučenou.."
James se ušklíbnul "Támhle ho máme-můžeš začít, jestli chceš…"
Sirius se zakřenil a vytáhl si hůlku. "Tak fajn…", konstatoval měkce a připravil se k útoku.
"Imobilus!", prohlásil a Snape se skácel k zemi tuhý jako prkno.
"Bezva práce!", odvětil James a zvedl svoji hůlku.
"Titillando!"ve chvíli, kdy se Snape díky účinkům kletby začal svíjet smíchy na zemi vyšla zpoza rohu jakási dívka.
Trvalo vteřinu, než vytřeštila oči na Snapea na zemi.
"Nechceš pomoct?", otázala se dotyčného na zemi.
ze nepatrnou chvilku jí však zjevně došlo, že dotyčný si pro smích neřekne o nic a vytáhla svojí hůlku.
"Finite incantatem!", namířila ji na něj a Srabus se přestal chechtat.
Zahlížel na ni zlostně ledovýma a černýma očima.
"Šmejdko!", procedil zlostně mezi zuby, jak se drápal na nohy.
"Děláš si , u Godrika, srandu?", vyštěkla na oplátku dívka.
"Šmejdko!", zopakoval rozzuřeně Snape a namířil na ni hůlku.
"Hele, zajdi si k Mungovi!", doporučila mu zlostně. Zlaté vlasy, které jí spadaly až ke kolenům jako by se jí vzteky zelektrizovaly.
"Jo? K Mungovi?", opáčil Snape a probodával dotyčnou očima. "Tak k Mungovi?- Ty na mě sešleš hned dvě kletby a pak mě posíláš k Mungovi?!"
"Já?!", dívka už naprosto bez zábran křičela.
"Co si o mně myslíš?!", štěkla a normálně mu vrazila facku.
Snape se zapotácel. Tohle zřejmě nečekal. Sirius a James pod neviditelným pláštěm se ovšem dusili smíchy.
"No teda, ta má ránu!", zhodnotil ji Sirius s pobaveným úšklebkem.
V tu chvíli se ovšem dívka neomylně obrátila jejich směrem a bylo naprosto jasně vidět jak zbystřila.
Neviditelná dvojice se instinktivně dala na ústup.
"Je možný že nás slyšela?", otázal se tichounce Sirius a podíval se na Jamese.
"No...připadá mi to fakt dost nepravděpodobný..", pronesl James tlumeným hlasem.
V tu chvíli se ovšem plavovláska zarazila a zvedla hůlku.
Sirius s Jamesem se málem neodvážili ani dýchat.
Viděli, jak dotyčná poslouchá a bylo jim už naprosto jasné, že je slyšela.
"Inveniete!",přikázala jasným hlasem a ze špičky její hůlky vytrysklo nafialovělé světlo.
A je s námi konec...prolétlo v tu chvíli Jamesovi hlavou. Podíval se na Siriuse a spatřil, že se tváří taky dost zděšeně.
Kouzlo však prolétlo kolem nich a vrátilo se jako bumerang k té, která ho vystřelila.
Zamračila se a nechápavě zavrtěla hlavou.
Ještě jednou projela očima místo, kde James i Sirius stáli a pak se obrátila ke Srabusovi, který na ni stále zlostně zahlížel.
"Jo, a laskavě vem na vědomí, že já nejsem žádná šmejdka!", prohlásila a zaryla se do něho očima, až se musel odvrátit.
"Mazej!", přikázala mu a ukázala někam za sebe, kam se Snape původně ubíral.
Kupodivu ji poslechl. Spokojeně se ušklíbla a ještě chvíli pozorovala jeho mizející záda.
Pak neomylně přistoupila k Jamesovi a Siriusovi a jednoduše z nich stáhla plášť.
Vyděšeně na ni zazírali. Ušklíbla se a v temně hnědých očích se jí pobaveně zablýsklo. "Pobertové..", konstatovala a s pláštěm v ruce si je prohlížela, jako nějaký pozoruhodný exemplář.
"Mohla bys mi ho..ehm..vrátit?", otázal se jí nakonec James.
Přikývla a podala mu ho.
"Ty jsi James, že jo?", otázala se najednou. "Ten, jak strašně dobře hraje famfrpál a pořád otravuje Lily Evansovou, co?
James se souhlasně zakřenil.
"A ty jsi ten Sirius, který se jako jediný z vaší rodiny dostal do Nebelvíru?"
"Jo…", kývl hlavou Sirius a hořce se pousmál.
"A ty jsi kdo?", zeptal se James.
Pohodila záplavou platinově zlatých vlasů a znovu se ušklíbla. "Pozoruhodné je, že spolu už téměř dva roky chodíme do stejného ročníku a do stejné koleje a zatím jste si mě ani nevšimli…"
Zmateně se na sebe podívali. Copak s nimi tahle osoba opravdu chodí do stejného ročníku a do stejné koleje?
Zavrtěla nevěřícně hlavou.
"Těší mě, jmenuji se Elizabeth Kasiopea Longbottomová."
"Lonbgbottomová?", zbystřil James.
Sirius souhlasně přikývl, jakoby si na něco vzpomněl. "Tak to asi známe tvýho bráchu.."zakřenil se.
"Jo. Asi jo.", přitakala klidně "Mám takový dojem, že už měl tu čest párkrát vám za něco vynadat.", ušklíbla se.

Sirius hodil po Jamesovi pobavený pohled a ten mu ho oplatil

Pomsta pro Srabuse 7

5. srpna 2015 v 15:12 Velká pomsta
"Hehe! Srabus!", zakřenil se škodolibě James a ukázal někam za Siriusovu hlavu.
Seděl tam Snape, podivně bledý a pod levým okem se mu rozléval červeno fialový monokl.
"To jsme ho pěkně zřídili!", uchichtl se Sirius.
Remus se nervózně ošil, ale dál se zabýval svou snídaní.
"Co je, Reme?", otočil se na kamaráda James.
"Máš pusu od pudingu..", odvětil s úšklebkem Remus.
"Stejně si ale myslím", pokračoval s nebezpečným úsměvem Sirius", že bychom si příště měli dát víc záležet…"
James souhlasně potřásl hlavou, ale v tom se zarazil. Blížila se k nim mezi stoly totiž Lily Evansová. James si otřel špinavou pusu a automaticky si prohrábl rukou vlasy. Lily se po něm ale ani neohlédla a dál si zaujatě povídala s bandou kamarádek.
James se opět otočil ke stolu s výrazem poražence a Sirius se pobaveně ušklíbl.
"Musíš se víc snažit..", prohlásil světácky a neopomněl při tom mrknout na Liliiny kamarádky, které se okamžitě začaly střeleně chichotat a házet po něm rádoby svůdné pohledy.
"Takhle na ně musíš, chápej…", ušklíbl se nenuceně Sirius a položil si nohy na stůl.
"Podívejte, sovy!", řekl James s jasným úmyslem odvrátit Siriusovu pozornost od svého neúspěchu.
Oknem opravdu prolétaly sovy a nesly balíčky a dopisy svým majitelům. Kroužily nad stoly.
James natáhl ruku, na kterou mu za chvíli dosedl jeho puštík a podal mu dopis a úhledně zabalený balíček.
"Á dopis od mamky!", zakřenil se.
"No jo, ty jsi vzorný synáček…", podotkl hořce Sirius a rádoby lhostejně pozoroval jak i Removi přilétá dopis z domova.
"Všem vám něco pošlou a já nic!", zavrčel mrzutě " I Petrovi něco přišlo a to se ani neuráčil přijít na snídani!", zavrtěl hlavou nad tou nespravedlností.
"Ale moment!", zarazil ho s tajemným výrazem James."Víš, ona to asi nebude taková nespravedlnost, jak si myslíš, ty náš chudáčku!"
Sirius se na něj podíval s překvapeným výrazem v obličeji.
"Jé, Reme, podívej", zachechtal se James"-takhle to vypadá, když má někdo otazníky v očích!"
Remus zavrtěl hlavou. "Vy jste praštěný!-Oba! A už ho nenapínej!"
James se zakřenil a obřadně obrátil dopis k Siriusovi:
Milý Jamesi", stálo tam napsáno úhledným rukopisem Jamesovy maminky ," posílám ti z domova tu červenou šálu, kterou sis- jak jsem to ostatně očekávala- zapomněl zabalit a taky velikánskou pusu (tu ale posílám i Siriusovi. Nezapomeň mu to vyřídit!!) Hlavně se ho ale nezapomeň zeptat, jestli by k nám nechtěl přijet na vánoční prázdniny.
Sice jsou ještě daleko, ale může se díky tomu dlouho rozhodovat.
Moc vás oba pozdravuju, stejně jako Remuse a Petra.
Mamka
Sirius znovu jako u vytržení projel dopis očima.
"Tak co?", zeptal se James a šklebil se od ucha k uchu.
"Já tu tvojí mámu fakt miluju!", rozesmál se Sirius.
"Chceš k nám teda jet?", zeptal se s předstíranými obavami James.
"Noo, ještě bych si to asi měl rozmyslet…", podotkl Sirius a v očích se mu zablesklo.
"Jo, a Reme" obrátil se ještě James na Remuse ", tebe mám pozvat taky, ale spíš už asi něco máš,co?"
Remus zasmušile přikývl. "A co Petr?", otázal se.
"Petr?", ušklíbl se James", ten nám tam toho minule tolik sežral, že se ho mamka bojí znova pozvat…"
Sirius se rozchechtal svým štěkavým smíchem "To si teda u tvojí mamky udělal dobrou pověst...Petříček..
A hele! Tady ho máme!"
Do Velké síně opravdu vcházel Petr.
"Nazdáreček Petříček Červíček!", pozdravil ho James.
"Peříček-Červíček…", poznamenal zamyšleně Remus.
"No jo!", rozesmál se Sirius ",Petříček-Červíček!-To se k tobě docela hodí, Péťo!"
Petr se začervenal.
"No jo, já jsem geniální, já vím…", poznamenal se samolibým úsměvem James.
"Ale ty si dneska nějak věříš, chlapče!", napodobil Sirius tak věrně Křiklanův hlas že se celá společnost v doslechu rozesmála.
"Pan Black má dnes svůj šťastný den!", oplatil mu pisklavým hlasem profesora Kratiknota James.
"Tak a dnes si přesadíme úponici…"
"Prýtová!", skočili Removi unisono do řeči James a Sirius.
Remus pokrčil rameny.
"No ne, Reme, ty jsi udělal vtip!", poznamenal Sirius a zvedl se od stolu.
"Kam jdeš?", otázal se zděšeně Petr, který si právě na talíř nakládal pátou klobásku.
"Odeslat vzkaz své milované milované matince, že na Vánoce nejedu domů!", zakřenil se blaženě Sirius", jo, a navíc… Srabus", kývnul hlavou k odcházejícímu Severusovi.
James se pousmál
"Jdu s tebou!"
"Reme?", otočil se Sirius na Remuse.
Ten jenom zavrtěl hlavou."Neubližujte mu moc, jo?", říkal jeho pohled.
"Neboj, přežije to..", pronesl pobaveně Sirius.
"Bohužel…", dodal trpce James za jeho zády.
"Plášť?", otázal se Sirius Jamese a James přikývl.
"Fajn!", poznamenal Sirius a vydali se za Severusem.
"Pojď, už nám mizí, had jeden…", řekl James a vytáhl si z kapsy plánek.
(Milovníci HP vědí o jaký plánek jde, pro ty ostatní poznámka: najděte si vysvětlení pod heslem Pobertův plánek)
Pospíchali za mizejícím Sapem, který měl zřejmě celkem naspěch a svižně si to rázoval chodbami. Párkrát se ohlédl.
Pospíchal a nedal se odradit ani obracejícím se schodištěm.
Sirius a James si pod pláštěm vyměňovali tázavé pohledy.
Za chvíli už jim připadalo, že má Snape snad v úmyslu oběhnout celý hrad tam a zpátky, protože některá místa minuli dvakrát, nebo i třikrát.
"Nevzdáme to?", zeptal se Sirius tiše, ale Jamesovo důrazné zavrtění hlavou a mu dalo na srozuměnou, že ne.
"Mám takový dojem", dodal po chvilce James", že už budeme brzo u cíle…", a v tu chvíli Snape zcela nečekaně zastavil.
Oba neviditelní do něj málem narazili.
Snape stál před holou, nenápadnou zdí a zřejmě na něco čekal.
James ani Sirius nemohli ani za mák pochopit, proč stojí zrovna tady.
Najednou-opět bez jakékoliv viditelné příčiny-se Snape vydal kamsi směrem k obrovskému starému gobelínu.
James se Siriusem se za ním samozřejmě vydali, ale když Snape dopochodoval až ke gobelínu, obrátil se čelem vzad a vydal se zpátky.
To bylo nanejvýš podivné.
Snape došel až na konec chodby a pak se opět vrátil ke gobelínu.
"Věděl jsem, že je to pitomec, ale tohle…", zavrtěl nechápavě hlavou Sirius.
"Souhlasím", přitakal šeptem James ", s tímhle by měl ležet u Munga…"
Dívali se, jak Snape opět opakuje svůj komický pochod a pak…
"No páni…"
Oběma spadla čelist úžasem.
Ve zdi se objevily-zcela zčistajasna-dveře.
Snape vzal zkušeně za kliku a bez okolků vešel s neviditelnou dvojicí za zády.
Oba byli pod pláštěm napnutí jak kšandy. Sotva dýchali napětím když vcházeli dovnitř.
Ocitli se v malé, leč útulné místnosti, dozdobené zelenými dekoracemi. místnost byla plná pohodlných, měkkých křesílek, z nichž většina už byla zaplněna.
Sirius s Jamesem měli co dělat, aby do někoho nenarazili, protože místnost byla zaplněná spoustou lidí, povětšinou ze Zmijozelu.
Byli tam jejich vrstevníci ( a zároveň nepřátelé ) z druhého ročníku, vyklepaní prvňáčci i studenti ze sedmého ročníku. A vprostřed té tlupy seděl jako král jeden z nejstarších přítomných s lesklými světlými vlasy, ulízanými do parádního cůpku na temeni hlavy. Svítil mrazivě šedýma očima okolo a tvářil se nadutě.
"Kdo to je?", otázal se pod pláštěm zmateně James.
"Lucius Malfoy…", odpověděl znechuceně Sirius a znělo spíš jako nadávka.
Právě tenhle Lucius se právě rozhlédl okolo a prohlédl si přítomné nadřazeným pohledem.
"To jsem rád, že se vás tu sešlo tolik...A vy Avery mi laskavě věnujte pozornost!", jakýsi student se zachvěl a rychle se k němu otočil.
"Aha, on nás svou návštěvou podstil i Severus…", Lucius posměšně zamlaskal, ale Snape se od něj neodvrátil a dál na něj zahlížel s mrazivou lhostejností.
"No nic…", ušklíbl se Lucius.
"Takže dnes jsme se sešli kvůli projednání…-ano Narciso?", obrátil se Lucius náhle na sličnou plavovlásku za svými zády, která mu před chvilkou jemně poklepala na rameno. Teď mu něco pošeptala a s důležitým výrazem tváři se od něj odvrátila.
Lucius přikývl a také jí něco pošeptal.
Plavovláska se již se značně nakrknutým výrazem odebrala kamsi dozadu. "Svolal jsem vás, protože mi byl od zkušenějších podán signál od našeho Mistra"
V místnosti to zašumělo vzrušeným údivem Lucius se samolibě uculil. "Vzkaz zněl takto…", Lucius vytáhl hůlku a mávl s ní ve vzduchu. Objevil se pergamen.
Lucius ho bez viditelných emocí rozložil a četl:
Pán zla o úplňku přijde vyčistí Bradavice od šmejdů, krvezrádců i kříženců.
Čekejte.
Lucius opět složil pergamen prohlédl si vzrušené tváře, sledující jeho počínání.
Ze tmy k němu v tu chvíli opět přistoupila blondýnka a bez okolků si mu sedla na klín.
Malfoyovi to zjevně nevadilo ani vnejmenším.
Samolibě se usmál a gestem naznačil ostatním, aby se rozešli.
James se Siriusem se po sobě podívali. "Smrtijedi!", konstatoval ohromeně James. Sirius se posupně uchechtnul. "Pojď, musí ti něco venku vysvětlit…", dodal potom šeptem a oba dva se co možná nejopatrněji vydali ke dveřím z komnaty.