Říjen 2015

Pokračování

29. října 2015 v 15:53 Co se dělo potom...
Vlastně pokračování Velké pomsty. Už mi připadalo zbytečné pojmenovávat povídky hromadně Velká pomsta , protože už v nich nejde ani tolik o ničení Snapeova ega, jako spíš o různé pletky, zápletky, intriky a postřehy v životě the Marauders.
Doufám, že nebude vadit ani trochu romantiky, kdyby se i tam nějaká nechtěně vetřela. (Ale raději se ji pokusím udržet na uzdě, protože úplně nemusím takové ty sladkobolné povídky ve stylu "Ach, miluji tě, Jamesi!"- "Ale Lily, vždyť si mne tak dlouho odmítala! Také tě miluji!")
Takže prosím o trpělivost a doufám, že mě za moje výplody neukamenujete.Usmívající se

Prababička před sto lety

29. října 2015 v 15:39 Co se dělo potom...
No a potom už Bessy vídali téměř pořád. Jako kdyby se najednou nějak zviditelnila, nebo co.
Ve společenské místnosti, ve Velké síni při jídle, v učebnách…
Jamesovi trochu připadalo, že před tím vlastně ani neexistovala a teď se jí zachtělo zapojit se do jejich života.
Skoro jako by je pronásledovala. Siriusovi to nevadilo, spíš naopak a Remus na ni byl zvyklý, ale James postupně zjišťoval, že mu dělá potíže s ní mluvit.
Měla takový neotřelý způsob komunikace, že ho to vždycky úplně odzbrojilo.
"Mluví jako moje prababička…", zabručel, když mu Bessy právě elegantně a se spoustou kudrlinek oznámila, že se chová jako osel a měl by být galantnější k dámám.
Nutno dodat, že to bylo potom, co ji bez varování vystrčil z pohovky, na které si doteď četla a celou ji zabral.
"Pch..", ušklíbl se Sirius, což bylo jeho jediné komentování situace.
Petr se otřásl, jako by ho polili studenou vodou. "Nemám ji rád." vysoukal ze sebe.
Sirius se na něj zadíval se zdviženým obočím.
"Myslím, že je hrozně zlá." vysvětlil neobratně Petr.
"Zlá?", zeptal se Remus a vykoukl zpoza obrovské bichle.
Petr škubnul hlavou. "Jo. A mluví hrozně divně."
"Vždyť jsem to říkal! Jako moje prababička!", podpořil Petrovu teorii rychle James.
Remus se zasmál a zavrtěl hlavou. "Ono by vůbec neškodilo, kdyby ses choval o něco galantněji!"
"Galantněji…", zahučel rozmrzele James a začal si proplétat hůlku mezi prsty.
"Galantněji!"
"Galantněji…", opakoval James a hodil si nohy přes opěradlo pohovky.
"Galantněji!", zopakoval Sirius. "Myslím, že Evansový by se to líbilo…", dodal jen tak mimochodem.
James na něj vyplázl jazyk.
"A stejně si pořád myslím, že mluví jako moje prababička!", oponoval, na což Petr reagoval zapáleným kývnutím hlavy.
"Tak by mi bylo velkou ctí se s tvojí prababičkou seznámit.", prohlásil Remus a zase zmizel za obrovskou knihou. James si sundal nohy z opěradla lenošky a lehl si přes celo její délku.
Bessy pro něj byla záhadou. Podle jeho mínění se zdála být trochu starosvětská. Zároveň jí nikdy nečinilo žádné potíže dělat si problémy. Co víc, měla na to extrémní nadání, jak se postupně ukazovalo.
Taky nikdy nezažil, aby se někdo choval jako ona. Dokázala se neuvěřitelně vztekat. Popravdě řečeno z ní šel v těch chvílích strach a nepochyboval, že by byla schopná někoho zabít.
Narozdíl od těchto podivných výkyvů se dokázala naprosto ovládat. Připadala mu vytrvalá a kolikrát tvrdohlavá jako mezek. Hodně ho taky udivilo, že Bessy je zatvrzelou nepřítelkyní několika Nebelvírských rivalek z jejich ročníku. Havraspárských, Mrzimorských a dokonce ani studentek ze Zmijozelu si tolik nevšímala, ale se spolužačkami ze stejné koleje si šly přímo neuvěřitelně po krku.
Byl svědkem toho, jak jedné dívce z Nebelvíru při hodině lektvarů vyklopila do klína její roztok a rozhodně nešlo o nehodu. Hodně ho taky zajímalo jak vychází se svým naprosto správným bratrem. Byl to prefekt, ale nevypadal na šprta. S Bessy si sice moc podobní nebyli, ale připadalo mu, že se ji všemožně snaží ochraňovat a tahat ze všech průšvihů, které způsobila.
"Mluví jako moje prababička!" shrnul to nakonec.

Náhle se za pohovkou ozval dobře známý hlas. "To jste mluvil o mně, mladý muži?" A jéje, Bessy.

Trable Siriuse Blacka

24. října 2015 v 19:32 Co se dělo potom...
Tohle zjištění samozřejmě Jamese a především Siriuse velice zajímalo. Když přišel Petr vůbec netušil, která bije, takže prostě jen seděl a jeho jediným příspěvek do debaty bylo jeho hlasité zachrápání, když po sléze usnul.
A když se Sirius zvědavě zeptal, jak to, že Remus zná nějakou holku, kterou on nezná, Petr se svezl ze židle.
Vysvětlení se jim dostalo záhy, když jim Remus objasnil, že před tím než se jeho chlupatý problém stal o něco závažnějším, jezdil s rodiči na každoroční velký rodinný sraz, kde se setkával i s Elisabeth. Ovšem podotkl, že pokud na ni chce jejich Bradavický Casanova udělat dojem, tak by měl vědět, že většina přátel ji oslovuje Bessy.
Na což Sirius vyplázl jazyk, pak se zatvářil, jako by před ním řečená Bessy právě stála a afektovaně medovým hlasem se zeptal, jestli by si s ním nedala rande.

No a přesně tohle vystoupení mělo podle Siriusova plánu-tentokrát (pozor dámy!) dokonce s růží- odehrát u učebny lektvarů.
A tak tam Sirius stál, povídal si s Jamesem a čekal na Bessy.
"Měla by už přijít, lektvary začínaj za dvě minuty..", podotkl James a zamračil se na hodinky na svém zápěstí."
"Za minutu", opravil ho Remus "jdou ti špatně."
Sirius přešlápl. Mít růži v rukávu opravdu nebylo nic příjemného.
"Zatraceně..", zavrčel "Já se na ni vybodnu!"
James se uchechtnul.
"Jamesi vlez mi na hrb!", osopil se na něj Sirius a růži si z rukávu vytáhl.
Načež se James začal smát jako blázen. To ale opravdu neměl dělat, protože do něj Sirius v návalu vzteku prudce strčil a Nebelvírský novopečený chytač se málem poroučel k zemi.
To zase naštvalo jeho a tak výpad kamarádovi oplatil. Sirius, který to nečekal a ještě ke všemu mu v košili zůstaly nějaké trny sebou plácnul na zem a to přímo k nohám Bessy.
Chvilku si ho kriticky prohlížela a pak poznamenala kousavým tónem: "To se vždycky musí někdo válet na zemi, když někam přijdu?!"
Sirius se pokusil o jakž takž nadnesený úsměv, ale bylo mu tak trapně, že to nedokázal.
Bessy mu podala ruku a zvedla ho jediným škubnutím na nohy.
"Ty pitomče!", poznamenala pak s pobaveným úšklebkem.
"Ty blondýno!", oplatil jí to. Vůbec nechtěl říct nic takového. Tím spíš ne, že je už pozorovala většina třídy. A navíc proti blondýnám nic neměl.
Bessy se ale rozesmála a to tak upřímně, že se začal smát taky.
"Ty seš vážně hroznej blbec!", prohlásila nakonec. Tváře měla smíchem zrůžovělé a oči jí zářily škodolibým potěšením.
"Hele, bacha, jde Pavián!", křiknul James. Bessy od něj jako na povel odskočila půl metru.
Pavián bylo Jamesovo speciální označení pro Křiklana, o kterém věděl jen vybraný okruh lidí, jak k němu přišel. Třeba Remus, který teď chytil Siriuse s vlkodlačí silou za rameno přísně se mu zadíval do očí.
"Bessy měla pravdu, ty pitomečku!"
"A proč jako?", povytáhl Sirius obočí.
"To se musíš předvádět za každou cenu?"
Sirius se uculil. "No to víš, někdo je vlkodlak, někdo se chová jako debil a někdo se prostě předvádí…"
"Tím debilem si myslel mě?", otázal se pohotově James.
"Před Evansovou.", dodal chvatně Sirius a začal si vytahovat z brašny kotlík a přísady do lektvaru.
Jamesův obličej nabral nachovou barvu. "Alespoň jí nepadám k nohám!", neodpustil si.
"Nejsi toho dalek, kámo!", opáčil Sirius s úšklebkem.
Remus zvedl oči od svého kotlíku, pod kterým si právě zatápěl a spražil oba tak káravým pohledem, že raději další poznámky spolkli a zbytek hodiny strávili jen mírným pošťuchováním, což skončilo vylitím Siriusova kotlíku Jamesovi do klína a školním trestem pro oba.
Remus si zhluboka povzdechl. "To, že nejste normální samozřejmě není žádná novinka, ale pořád mě ujišťujete v tom, že se nic nezměnilo."
"Tak buď rád, protože změny můžou vést i k horšímu!", prohlásil důležitě James.
Sirius ho za to pořádně nakopl, ale to Removi naštěstí uniklo.



Removy tajnosti

1. října 2015 v 12:34 Co se dělo potom...
"Kdybych byla prefektka, tak bych vám tyhle libůstky rychle zatrhla.", ušklíbla se.
"Tak to doopravdy doufám, že prefektka nebudeš!", prohlásil James
"V tom případě vám udělám radost", zazubila se Elizabeth ",protože mi prefekti upřímně řečeno dost lezou na nervy."
Potom se obrátila jako na obrtlíku a odkráčela.
Sirius se udiveně podíval na Jamese.
"No chápeš?", zeptal se James rovněž udiveným hlasem.
"Ne..ale je to kočka…", poznamenal Sirius a James protočil oči. Pak se oba jako na povel vydali do Nebelvírské věže.
"Myslím, že drahá Aurelie bude mít co dělat aby se vyrovnala týhle…", poznamenal s lehkou škodolibostí James.
Vydali se k jejich oblíbeným křeslům ke krbu.
Sirius narážku přešel mlčením.
"No?", otázal se zvědavě James.
"S Aurelií jsem přestal chodit předevčírem, kolem deváté hodiny…",odtušil Sirius nevzrušeně.
"Hmmm..", zabručel James znepokojen skutečností, že se tak málo vyzná ve vztazích svého nejlepšího kamaráda.
"Takže která dívka zase dostane na záchodě hysterický záchvat z toho, že si s ní přestal chodit?", ozval se z křesla za Jamesovými zády Remův hlas.
Ani si ho nevšimli.
"Týhle to nebude vadit tolik, že by z toho dostala hysterák..", ušklíbnul se Sirius.
"A můžeme alespoň znát jméno ctěné dámy?", zajímal se James.
"Uklidni se Jimmy. Klotylda."
James vyprskl smíchy. "Klotylda? Cože? A jak vypadá?"
"Jo, Klotylda. A vypadá jako futro u dveří. Tamhle stojí, tak ji můžeš prozkoumat."
James zaostřil.
"Děláš si ze mě legraci, nebo už jsi klesnul tak hluboko?"
"Ani jedno. Potřeboval jsem někoho, kdo by mě naučil to kouzlo pro McGonagallovou.", zazubil se Sirius.
Označení "futro u dveří" na onu dívku opravdu sedělo. Nebyla ani trochu krasná. Tmavě hnědé vlasy jí zplihle visely až po pás a v mírně ošklivém obličeji se zračil neurčitý, zasněný výraz. Bylo jasné, že je jen hodně málo lidí, kteří si jí všimnou. Nebylo na ní vůbec nic zvláštního.
"Pche..Klotylda..", zhodnotil její zevnějšek James.
"Ale to kouzlo umím.", opáčil s úšklebkem Sirius.
James se ušklíbnul. "Ale ta kudrnatá bloncka ho zřejmě umí taky."
"Tak fajn. Příště se ho naučím od ní."
"Podle mě bys takhle lidi neměl využívat.", ohodnotil situaci Remus.
Sirius se zatvářil zahanbeně.
"Ale vlastně mě hlavně zajímá, kdo je ta Siriova nová známost."
"Proč to chceš vědět? většinou tě tohle přece nezajímá!",opáčil Sirius.
"Mám dojem , že ji trochu znám.", upřesnil s úsměvem Remus.
Sirius a James si vyměnili udivené pohledy.
"No..říkala, že se jmenuje Elizabeth Longbottomová…"
"Já jsem říkal, že jí znám..", poznamenal spokojeně Remus.