Prababička před sto lety

29. října 2015 v 15:39 |  Co se dělo potom...
No a potom už Bessy vídali téměř pořád. Jako kdyby se najednou nějak zviditelnila, nebo co.
Ve společenské místnosti, ve Velké síni při jídle, v učebnách…
Jamesovi trochu připadalo, že před tím vlastně ani neexistovala a teď se jí zachtělo zapojit se do jejich života.
Skoro jako by je pronásledovala. Siriusovi to nevadilo, spíš naopak a Remus na ni byl zvyklý, ale James postupně zjišťoval, že mu dělá potíže s ní mluvit.
Měla takový neotřelý způsob komunikace, že ho to vždycky úplně odzbrojilo.
"Mluví jako moje prababička…", zabručel, když mu Bessy právě elegantně a se spoustou kudrlinek oznámila, že se chová jako osel a měl by být galantnější k dámám.
Nutno dodat, že to bylo potom, co ji bez varování vystrčil z pohovky, na které si doteď četla a celou ji zabral.
"Pch..", ušklíbl se Sirius, což bylo jeho jediné komentování situace.
Petr se otřásl, jako by ho polili studenou vodou. "Nemám ji rád." vysoukal ze sebe.
Sirius se na něj zadíval se zdviženým obočím.
"Myslím, že je hrozně zlá." vysvětlil neobratně Petr.
"Zlá?", zeptal se Remus a vykoukl zpoza obrovské bichle.
Petr škubnul hlavou. "Jo. A mluví hrozně divně."
"Vždyť jsem to říkal! Jako moje prababička!", podpořil Petrovu teorii rychle James.
Remus se zasmál a zavrtěl hlavou. "Ono by vůbec neškodilo, kdyby ses choval o něco galantněji!"
"Galantněji…", zahučel rozmrzele James a začal si proplétat hůlku mezi prsty.
"Galantněji!"
"Galantněji…", opakoval James a hodil si nohy přes opěradlo pohovky.
"Galantněji!", zopakoval Sirius. "Myslím, že Evansový by se to líbilo…", dodal jen tak mimochodem.
James na něj vyplázl jazyk.
"A stejně si pořád myslím, že mluví jako moje prababička!", oponoval, na což Petr reagoval zapáleným kývnutím hlavy.
"Tak by mi bylo velkou ctí se s tvojí prababičkou seznámit.", prohlásil Remus a zase zmizel za obrovskou knihou. James si sundal nohy z opěradla lenošky a lehl si přes celo její délku.
Bessy pro něj byla záhadou. Podle jeho mínění se zdála být trochu starosvětská. Zároveň jí nikdy nečinilo žádné potíže dělat si problémy. Co víc, měla na to extrémní nadání, jak se postupně ukazovalo.
Taky nikdy nezažil, aby se někdo choval jako ona. Dokázala se neuvěřitelně vztekat. Popravdě řečeno z ní šel v těch chvílích strach a nepochyboval, že by byla schopná někoho zabít.
Narozdíl od těchto podivných výkyvů se dokázala naprosto ovládat. Připadala mu vytrvalá a kolikrát tvrdohlavá jako mezek. Hodně ho taky udivilo, že Bessy je zatvrzelou nepřítelkyní několika Nebelvírských rivalek z jejich ročníku. Havraspárských, Mrzimorských a dokonce ani studentek ze Zmijozelu si tolik nevšímala, ale se spolužačkami ze stejné koleje si šly přímo neuvěřitelně po krku.
Byl svědkem toho, jak jedné dívce z Nebelvíru při hodině lektvarů vyklopila do klína její roztok a rozhodně nešlo o nehodu. Hodně ho taky zajímalo jak vychází se svým naprosto správným bratrem. Byl to prefekt, ale nevypadal na šprta. S Bessy si sice moc podobní nebyli, ale připadalo mu, že se ji všemožně snaží ochraňovat a tahat ze všech průšvihů, které způsobila.
"Mluví jako moje prababička!" shrnul to nakonec.

Náhle se za pohovkou ozval dobře známý hlas. "To jste mluvil o mně, mladý muži?" A jéje, Bessy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Náměsíčník Náměsíčník | 4. listopadu 2015 v 17:02 | Reagovat

Bessy je tedy ta prababička. Mně spíš připadala taková od rány.:)
Nechci nijak kritizovat tyhle povídky, jsou opravdu dobré, ale ty dialogy mi připadají pro kluky málo pravděpodobné. -Moc HOLČIČÍ.

2 Bessy Lonbottom Bessy Lonbottom | Web | 4. listopadu 2015 v 17:32 | Reagovat

Díky nastokrát! Jsem děsně vděčná za každou kritiku. Ponasnažím se to napravit.
           Bessy

3 Remi Remi | Web | 26. srpna 2016 v 16:57 | Reagovat

Doufám, že to přežijí ve zdraví :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama