Červen 2016

Oznámení...? Nebo jak vlastně...

29. června 2016 v 15:58 Zprávy a reakce
Ahoj.
(Originalita nade vše!:-D)

Mám na vás - všechny, kteří sem zavítáte - prosbičku.
S tímhle blogem nechci seknout - to fakt ne! - ale ráda bych zkusila něco... nového. A posunula se dál. Asi to není nic extra, nejspíš nejsem první, koho to napadlo, ale no... posuďte sami. (Větná skladba totálně v háji :-D)

Příběh pokračuje, mám plán, mám ho rozepsaný, vím, jak by měl pokračovat. Jenže! Věci se v Bradavicích pořádně rozhýbou, až tak kolem sedmého ročníku. A mezitím? Velikánská díra. Mohla bych těch... jedna, dva, tři... pět let přeskočit, jenže to mi připadá píliš laciné. Nechce se mi. Líbí se mi představa, že i ti super Pobertové byli kdysi normálně praštění kluci, téměř bez zájmu o holky. Že Sirius každou noc nespal s nějakou jinou... atd.
Prostě je chci ještě chvilku nechat malé. :-D (Zabte mě)
No, a co teď? To budou do sedmého ročníku mučit Srabuse-Snapea-Severuse-Slizouna??Jenom? Trochu monotónní.
Jo, nápady jsou, to jo. Ale je jich málo.
Moc málo, na takových pět let.


A PROTO VÁS VŠECHNY MOC PROSÍM, ABYSTE MI NÁPADY, CO VŠECHNO BY SE MOHLO DÍT PSALI DO KOMENTÁŘŮ, NEBO DO ZPRÁV. PROSÍM!

No, a je to venku!! :-D :-D

Takže mockrát dík všem, co mě vyslyší, pomůžou, napíšou. Budu vděčná. Moc. Moc. :-D
Jo, a ještě jedna věc. Je tu někdo, kdo bys echtěl v příběhu zjevit? Jestli ano, pište!*Uskutečním vaši návštěvu Bradavic a setkání s Poberty. :-D

* Podmínky jsou prosté :-D
Napište mi své jméno (nemusí být skutečné, naopak! Vymyslete si ho! Ale prosím vás, nepřežňte to! :-D)
-- svůj vzhled (opět, vymýšlejte! --ale prosím, žádné fialové vlasy po kolena s brčálově zelenými melíry a stříbrné oči. Protože to byste patřili na Mars, nikoliv do Bradavic! :-D)
-- plus minus své koníčky, záliby... apod (opět, buďte tak hodní a nebertr Jamesovi post nejlepšího famfrpálového hráče v Bradavicích! :-D)
... no, a teď se do toho můžete pustit. :-D

(Přiznám se, že jsem dost napjatá, hehe :-D.)

Sázka

24. června 2016 v 19:09 Co se dělo potom...
No, a pak tu byla ta sázka.
Sázka, kterou vyhrál James. A taky sázka, po které Lily vrazila Siriusovi onu památnou facku.
Původně vlastně James potřeboval dva galeony na jakési tajné účely. Sirius Black mu je půjčit nemohl, protože už byl taky na mizině a Remus Lupin, ona vzorná část jejich party, tak ten žádné velké obnosy nikdy nedostával. Maximálně několik srpců.
Od Petera Pettigrewa nic čekat nemohli, ten se o peníze nestaral a nikdy ani žádné nepotřeboval, protože to jediné, co mu stačilo k naprosté blaženosti bylo jídlo z Bradavické z kuchyně.
Takže, na Sirirusovu radu, James jednoho ráno ve Velké síni vstal a zahulákal:
"Vsadím se s kýmkoliv o dva galeony, že rychleji, než já nedoběhne od hradu do Prasinek!"
Velkou síň přikrylo ticho.
James se spokojeně posadil. Určitě se musel někdo přihlásit, protože taková nabídka se přeci neodmítá, ne? Jenže nic.
"Kámo, to vypadá, že se tě normálně bojej.",zamumlal Sirius pobaveně.
James se zamračeně rozhlížel.
"No tak, dva galeony…", zopakoval.
"Až na to, že ty nemáš ani jeden.", uchechtl se Sirius.
A náhle se zvedla jedna ruka. Na konci Nebelvírského stolu a odvážně se třepotala ve vzduchu.
"Já se hlásim!", prohlásila. Načež se její majitelka zvedla a s úšklebkem se vydala k Jamesovi.
"Beru!", prohlásila.
James se tázavě otočil na Siriuse. Co to u všech Merlinových trenek Bessy popadlo?
Nevypadala, že by mohla běhat rychleji… ale o to vlastně šlo.
"Máš dva galeony?"
Oči jí zajiskřily. "Pochopitelně. Ale hádám, že ty asi ne. Jo, a neboj, vyhrát tě nenechám!"
James se uchechtl.
"Ještě uvidíme."
Sirius strčil hlavu až k plavovlásčině obličeji. "Jo, ještě uvidíme!"
"Ehm… dobře.", zamrkala trochu překvapeně. "A kdy a kde…?"
"Zítra.", prohlásil James "Zítra, poběžíme okolo Zapovězenýho lesa-"
"Okolo?"
"-To chceš jako běžet skrz?", zašklebil se Sirius.
Pohodila zářivou hřívou. "Výzva?"
James se Siriusem se na sebe na malý moment podívali. Jako kdyby použili nitrozpyt či co.
"Klidně!", prohrábl si James vlasy. Zřejmě v domnění, že to vypadá neuvěřitelně frajersky.
Nenápadně při tom mrkl na Lily.
"Ok, takže zítra, skrz Zapovězenej les - ve dvě?"
James rádoby ledabyle pokrčil rameny.

Bylo ujednáno.

Tak co, jak se vám to líbí?? :-) Moc prosím o ohlas, kritiku a... no a tak dále:-).

Mydlinková pomsta

6. června 2016 v 20:17 Co se dělo potom...

Lily byla pochopitelně řádně nakrknutá.
Lektvar musela vytřít a to i přes to, že profesorce McGonagallové co nejméně naštvaným hlasem, jaký byla schopna ze sebe vyloudit nejméně třikrát zopakovala, že ona za to nemůže.
"Slečno Evansová, laskavě se přestaňte dovolávat slečny Longbottomové a pusťte se do práce!"
Lily tedy popadla hadr. Potom ji něco napadlo.
Bessy ji pozorovala z druhé strany místnosti s výrazem umělce, který se dívá ne své nejvydařenější dílo.
Rusovláska se na ni líbezně usmála, potom napřáhla hůlku, zamumlala pár slov, a lektvar byl ten tam. Potom odlevitovala hadr na katedru.



"Ale no tak, Evansová! Nebuď labuť!"
"Jo", přidala se Bessy "Vždyť James ti nic nedělá. Jen tě děsivě miluje!"
Lily protočila očima.
"Ty, Pottere zmiz na druhý konec chodby, protože tam máš pracovat, a ty, Longbottomová si jdi po svých! Pokud vím, tak je po večerce." James se neochotně odloudal tam, kam jeho láska ukazovala. Ještě na ni křikl, že jeho srdce k ní bude plát na jakoukoliv dálku.
Bessy se ale pohodlně uvelebila na parapetu nad Lilyinou hlavou. Klátila nohama.
Lily na ni upřela smaragdové oči. Chvilku to vypadalo, že začne křičet, ale pak jen pokrčila rameny.
"Ty z toho budeš mít problémy…"
"Neboj, já už jich mám tolik, že se kvůli jednomu nezblázním, Merline.", opáčila blondýnka.
"Nemusíš mi říkat Merline. Jsem skromná. Stačí mi když budeš mlčet."
Bessy se ušklíbla. Chtě nechtě musela uznat, že Lily není jako ty husičky, co začaly poslední dobou okupovat Siriuse.
Ostatně, o něj se tahle zelenooká čarodějka vůbec nezajímala. Bessy znovu zaklimbala nohama Lily nad hlavou.
"Dobrá stěra."
Lily nereagovala, jen zuřivě vytírala podlahu. Prastarý mop po ní neochotně klouzal. Úkol zněl: vytřít celo chodbu u gobelínu s Barnabášem Blouznivým. A navíc po mudlovsku. Žádné hůlky, žádné samočistící prostředky. Hezky ručně.
Bylo vidět, že Lily ví, co dělá. Systematicky vytírala dlouhou chodbu, přenášela si kyblík s vodou a nevypadalo to, že by si chtěla povídat.
Bessy pohlédla na Jamese. Držel mop obráceně a točil se kolem něho, jako… jako James, který dělá kraviny.
"Hej, Jamesi, ten mop se drží opačně!", křikla na něj a ukázala co nejnenápadněji na Lily.
Ta ji jen sežehla pohledem. Nebýt téhle blondýnky, mohly by si teď v klidu číst ve své posteli!
James si mop obrátil a začal se pokoušet o vytírání.
"Komické…", konstatovala pobaveně Bessy.
Lily se zvedla.
"Bavit se běž tamhle s Potterem, Longbottomvá, já to chci mít co nejrychleji za sebou!".
Ruce měla celé od mydlinek.
"Nechceš pomoct?"
"Docela bych to uvítala."
Bessy seskočila z parapetu. Vytáhla si jedním švihnutím hůlku a namířila ji na chodbu.
"Pulírexo!"
Podlaha se zaleskla čistotou.
"Teď se na ní můžete s Jamesem klouzat, dokud si pro vás nepřijde Filch!", konstatovala Bessy.
Lily se usmála. Byl to první úsměv, který si tyhle dvě dívky vyměnily.
"Díky."
"Takže uzavřeme příměří?", naklonila Bessy hlavu na stranu, takže vypadala, jako malé štěňátko.
"Proč ne.", usmála se Lily, "Ale nesmíš mi nutit Jamese."
"Tak on už to není Potter?", podivila se blondýnka.
"Jistěže je!", ohradila se rychle Lily a zanořila si ruce do kbelíku tak prudce, až si vychrstla štiplavou vodu do očí.

Bessy ji pobaveně pozorovala, jak si vytírá bublinky z očí.