Červenec 2016

Kde mě ještě najít

15. července 2016 v 16:04 Zprávy a reakce
Ahojky! Vzhledem tomu, že píšu opravdu moc ráda a má tvorba se nevztahuje jen na Poberty ( tudíž na tenhle blog…), rozhodla jsem se - po delším uvážení - že se pochlubím!
:-)
Taaakže… najít mě můžete na wattpadu (kdo ho znáte, nejspíš víte, jaké nesmysly, kraviny a čuňačiny se tam dost často najdou… prosím, neodsuzujte mě a mrkněte se!)
Pro ty, co nevědí, o co se jedná: wattpad je komunikační síť (moc doufám, že jsem nenapsala totální blbost…) -prostě něco podobného, jako třeba facebook, nebo google+... až na to, že tady jde vlastně JEN O PŘÍBĚHY.
Různíl idé je sem posílají (teoreticky tam svůj výplod může poslat i kočka domácí a podle toho to často i vypadá) a různí lidé ty příběhy čtou.
Tak.
Odkaz (nééé, je to perníková chaloupka… :-D):

(Jo, a neděste se, registrace nutná, ale úplně neškodná…)

Závod

2. července 2016 v 16:54 Co se dělo potom...
Popotáhla si návleky na nohou.
"To jako aby ti nebyla zima?", zašklebil se James. Oplatila mu to.
"To jako aby mi nebyla zima."
Dlouhé blond vlasy si pro tentokrát svázala do tuhého copu. James si přeleštil brýle.
"To jako abys viděl na cestu?", ušklíbla se jízlivě. Zpražil ji pohledem.
"Uvidíme, kdo bude mít z koho srandu!"
Blýskla po něm pohledem.
Těšila se. Věděla, že má šanci vyhrát. Stejně tak dobře ale věděla, že James nemá peníze. Zajímalo ji, jak to vyřeší…
Z úvah ji vytrhlo lehké zaťukání na rameno.
"Elizabeth?"
Otočila se. Rudá kštice, smaragdově zelené oči.
"Poraž ho. Dokaž tomu egoistovi, že není nejlepší!", zašeptala jí rusovláska rozčileně do ucha.
"Hele, Evansová, budeš mi držet pěsti?", ozvalo se náhle.
"Lily?", zašklebila se Bessy "Ta těžko!"
James si odplivl. "Tebe jsem se neptal, ty nádhero v návlecích!"
Lily se ušklíbla. "Náhodou má pravdu. Egoisto."
James si prohrábl vlasy. "Když vyhraju, dáme si spolu rande?"
Lily ale jen mrkla na Bessy ještě jednou jí popřála hodně štěstí a odešla. Cestou k hradu ji pronásledovalo Jamesovo neúnavné hulákání jejího jména…
"Zase ti zdrhla, co, kámo?", vynořil se odkudsi Sirius.
"Jdi někam."
"Jo, jdi nám to už konečně odstartovat!", přidala se Bessy. Tmavovlasý mladík pokrčil rameny. "Jak je libo!"
Elegantně se vyhoupl na Jamesovo koště a namířil hůlku k obloze.
"Až uslyšíte ránu, běžte! ...víte kudy, že jo?"
Kývli. Jak by to mohli nevědět. Díky průšvihům a mnoha trestům byli v Zapovězeném lese oba téměř jako doma.
Sirius téměř neslyšně pronesl jakési zaklínadlo a z hůlky s prásknutím vytryskl proud oslnivě nachových jisker.
Bessy doslova vystřelila. James, vytrénovaný famfrpálem, se však nenechal zahanbit a několika jeleními skoky ji dohonil. Běželi teď těsně vedle sebe. Až později se Bessy dozvěděla, jak moc James šimraly pramínky jejích vlasů.
"Tak co, slečno Longbottomová, jak se běží?", zazubil se na ni.
"Vcelku to ujde, řekla bych…", prohlásila a zrychlila. Vypadalo to, že ani jeden z nich nemá v úmyslu polevit.
Vběhli do lesa. Zanedlouho je přikrylo jeho šero, ale taky ticho. Svým během způsobovali oproti klidu, jaký pod příkrovem stromových korun vládl, neskutečný hluk.
Kláda v cestě.
James se odrazil a přeskočil ji.
Bessy se ušklíbla. "Tohle by zvládl každej, ale teď se pořádně koukej Jamesi…", zamumlala si sama pro sebe.
Vyskočila, popadla jednu větev nad sebou, zhoupla se na ní a skočila těsně za uhánějícího Jamese.
"Špatně dejcháš…", pronesla mimochodem se zafuněním. Zpražil ji nepěkným pohledem.
"Si děláš legraci, ne?!"
Bessy ho snad úmyslně rozčilovala… Nejraději by zrychlil na sto procent a nechal ji daleko za sebou. Bohužel věděl, že je na to ještě moc brzo. Proto se rozhodl jen dál ignorovat její průpovídky.
Loket na loket.
Praskající větvičky.
Něco jim zasvištělo za zády. Dravec…? Bylo klidně možné, že se na ně přišla podívat nějaká potvůrka… Nevypadalo to ale, že by se Bessy bála.
Ale to možná měla, protože jí znenadání cosi povalilo k zemi. Poslední, co viděla byl James, uhánějící, co mu nohy stačily…



Ahoj! Líbí se vám tahle část? Doufám, že jo. :-)
Jinak, myslíte, že byste mohli vyslyšet mou prosbu? Pokud nevíte, o co jde, rozklikněte si zprávy a reakce: Oznámení…? Nebo jak vlastně…
Díky moc. A děkuji i vám, co sem jenom chodíte číst a… no prostě dík!