Září 2016

Věnováno Remi - pomsta Siriusovi

6. září 2016 v 20:00
Remi! Tuhle kapitolu věnuji speciálně tobě. A to proto (fanfáry, prosím), že Tesa Smithová přichází na scénu! Juhůůů!
Tak si to užij, Remi. :-) (A hlavně se neopomeň vyjádřit k tomu, jak jsem tě poslechla, či neposlechla. Jo, a neboj. Ještě se někde dozajista vyskytneš!)
"Kde jsou ty prachy?", přimhouřila oči drobná brunetka.
Sirius se zazubil. "V klidu, kotě. Záleží na tom?"
"Mluvím snad čínsky? Kde. Jsou. Ty. Prachy?!"
Sirius se v duchu modlil, aby sem někdo přišel a vysvobodil ho. A to rychle. Ať je to klidně i Petr!
"Tak hele, kámo, ty je nemáš."
Sirius blýskl svým zářivým úsměvem.
"Záleží na úhlu pohledu. Pokud se na to budeš dívat z pozice náhodného kolemjdoucího, tak se ti možná bude zdát, že to nelze tak úplně posoudit, protože za samovolné mizení peněz nenesnu pražádnou zodpovědnost já, ale Rosmerta u Tří košťat. No, a tím pádem bych se mohl nenápadně vzdálit - co ty na to, kotě?"
Ještě než se na cokoliv vzmohla natáhl své dlouhé nohy a byl ten tam.
"Děláš si legraci?!", křikla za ním. Bylo jí jasné, že jestli chce své galeony zpátky, musí udělat jednu věc. Najít Bessy.
Blondýnka s čokoládově hnědýma očima právě cosi složitě vysvětlovala svému bratrovi. Naštěstí se zanedlouho vzdálil a Tesa ji mohla zpovídat, ohledně způsobů, jak ze Siriuse vyrazit peníze.
Bessy se ušklíbla.
"Vážně? Opravdu slyším dobře, že chceš TY pomoct ode mě?", uchechtla se.
"Už to tak asi bude.", usmála se přátelsky Tesa.
"Hm. Tak to je mi líto. Máš totiž smůlu."
Blondýnka se otočila a jednou z dlouhých chodeb v Bradavicích se začala ubírat pryč.
Hnědovlasá dívka se ovšem nemínila vzdát.
"Longbottomová! Copak ty nestojíš o spojenectví?", křikla na ni.
Ani se neotočila. "Zatím jsem si vystačila sama."
Brunetka secvakla čelisti.
"Potřebuju zneškodnit Blacka! Máš přeci určitý páky - no ne?"
Bessy se zastavila. "Možná…"
Tesa cítila, že pokud bude vytrvalá, tak se jí povede Bessy přesvědčit.
"Nějaká malá pomstička… copak tě to neláká?"
Blondýnka se otočila. Bylo vidět, že se snaží zatajit rozčilení, ale oči ji prozradily.
"Nezkoušej to!"
Tesa naklonila hlavu na stranu. "Ale no tak! Přeci by sis nenechala ujít takovou báječnou příležitost."
Kousla se do rtu. Tedy, Bessy, pochopitelně. Na tváři měla zadumaný výraz.
"Já ti ani nevím.", prohlásila nakonec "Na kluky přeci jen dopustit nedám. Jediný kdo jim může provádět kanadu jsem přeci já. No ne?"
"A já…?"
Bessy se ušklíbla. "Proč se chceš vlastně mstít?"
"Jde o lichvu.", odvětila Tesa a pokrčila rameny.
"Půjčku?"
"Jo. Nevrátil mi tři galeony."
Bessy nevěřícně zavrtěla hlavou. "Celkem dost. Tolik bych mu nepůjčila nikdy v životě."
Tesa nasadila smutný výraz. "No tak! Přeci víš, jakej je to zloduch!"
Bessy se zašklebila.
"Tak fajn. Pomůžu ti."
Kdo jste čekali, že jí pomůže?
A kdo si to přál? No, s pravdou ven, šup!:-D

Ten, co do lží se odívá

4. září 2016 v 20:24
Máte rádi básničky?:-)

Průšvih pochopitelně byl. Naštěstí nijak strašný, protože profesorka Mcgonallová byla hlavně ráda, že se jim nic nestalo. - Tedy - Jamesovi a Bessy, protože o Siriusovi pochopitelně nevěděla.
"Nenávidím leštění!", procedila skrze zuby Bessy.
James jen nakrčil nos. "Kouzlem by to bylo hned."
Kývla a dál zuřivě přetírala jakési ocenění.
Když se vrátili do Nebelvírské společenské místnosti, našli Siriuse, Petra, Remuse a pár dalších nebelvírů v hloučku u stolu.
Nenápadně se připlížili. Slovo měl právě Remus. Důkladně svým pečlivým a příjemným hlasem cosi vysvětloval.
"...je to přeci pochopitelné. Kouzelné zábrany kolem školy a Brumbál uvnitř pro ně byla příliš velká překážka. Pár studentů souhlasně zamručelo.
Sirius ale pochybovačně nakrčil obočí.
"Slyšeli jsme je celkem jasně. Chtěli se sem dostat. A nezněli, že by o svém úspěchu pochybovali."
James se náhle protlačil dopředu.
"Mluvíš o těch Smrtijedech?"
Sirius na něj překvapeně pohlédl a pak kývl.
"Přesně, kámo. Problém je vtom, že tu nebyli…"
James se ušklíbl. "Víš, že mě to ani nějak netrklo? Možná… ještě přijdou…"
Sirius se uchechtl. "Vidíš, a Rem tvrdí, že se sem prostě nedostali a tím pádem ani nedostanou. Z toho logicky vyplývá, že nám nic nehrozí… Podle Removy teorie, ovšem."
Mladý Lupin přikývl.
To už se k nim ale protlačila i Bessy.
"Můj názor je, že přijdou.", rychle se rozhlédla.
James znuděně protočil oči. "No a? Tvoje názory…"
Bessy zdvihla obočí. "Ano, pane Pottere?"
"...nikoho absolutně nezajímaj. Nuda.", a na důkaz svých slov okázale zívl.
Bessy se ale jen ušklíbla.
"Ten co pýchu v sobě skrývá,
ten co ostatním se posmívá,
neslyší, že každý mu jen zpívá,
že do lží se odívá.
Nechovej se jako debil, Jamesi. Na Lily to moc dojem neudělá."
Nebelvírský chytač zbrunátněl.
"Drž-"
"Pysk?", blýskla Bessy očima. "Nemám."
Remus jen zavrtěl hlavou. "Že vás to ještě baví. Chováte se jak malí."
Bessy dělala, že ho neslyší.
"Jestli ty odporný stoupenci toho slizkýho, blbýho, bílýho dědka přijdou, tak ať si mě nepřejou."
Pak se otočila na podpatku a dramaticky odkráčela.
Sirius se pobaveně odfrkl. "Je dobrá."
"Myslíš?", opáčil James.

"Ještě uvidíš. Má styl, schopnosti a navíc pravdu."