Listopad 2016

Bessy zasahuje

18. listopadu 2016 v 20:49 Co se dělo potom...
Krátké. Já vím.
Ale já se snažím! Bohužel... času mám OPRAVDU málo. Ale-
No, dobře, konec výmluv. Nebyla jsem tady, nepřidával jsem - shrnutí - jsem hrozná a musím to napravit! Omlouvám se, omlovám , omlouvám se, omlouvám-
"Haló, ty tam, spisovatelko-", to se ozval jeden černovlasý mladík s okouzlujícím úsměvem.
"Spíš SAMOZVANÁ spisovatelko!", opravil ho druhý, tentokrát ne tak hezký...
"To sis taky mohla nechat, ty jedna... pisálistko!"
...s brýlemi.
"Už se do toho dej! TOHLE čtenáře zajímat nebude!", protočil oči ten netrpělivý s oříškovýma očima za skly kulatých brýlí.

No dobře. Tak tady to máte... :-)


Tesiny veliké hnědé oči zíraly ohromeně na Bessy.
"To opravdu uděláme?"
Blondýnka se ušklíbla. "Pro Merlina, Tesi, to víš, že jo! Chceš ty prachy přeci zpátky - ne?", dodala s podezíravým výrazem.
"Samozřejmě, ale-"
"Fajn."
Opatrně odšroubovala víčko s veliké dózy. "Mimochodem - poklona tvému mozku. Byl to skvělý nápad."
Tesa nejistě zašoupala nohama.
"Až na to, že jsem neměla tušení, že to opravdu budeš chtít udělat."
To už ji ale Bessy nevnímala. Místo toho vzala malou houbičku, kterou si před tím "vypůjčila" ze školního skladu. S požitkem ji namočila do nazlátlé hmoty v dóze, odhrnula peřinu a jedním dlouhým, plynulým tahem potřela houbičkou prostěradlo. Lepkavě se zalesklo.
"Sirius sladší, než si dokážeš představit!", máchla dramaticky rukou.
Brunetka bezděčně vyprskla smíchy.
"U Elfridy, věděla jsem, že jsi šílená… ale tohle je trochu moc!"
Bessy potěšeně zamrkala.
"To víš, snažím se."
"Dobrou."
"Remusi, nebuď bábovka!"
"Nejsem bábovka", opáčil klidně mladý vlkodlak "jenom vím, že zítra McGonagallová zkouší z… těch čajových konvic. A když se nevyspím", dodal "tak se mi to nejspíš nepodaří."
James se zašklebil. On sám by zvládl želvu přeměnit, i kdyby ho přišel někdo vzbudit o půlnoci. A byl si jistý, že Remus je na tom úplně stejně.
"Neblázni, máme to na háku", ušklíbl se Sirius a pohodlně se rozvalil na své posteli.
"Dnes večer nikam nechoďte, kluci!", ozvalo se od okna zahuhňaně.
"Pétínku, vždyť ty s námi nikam ani nemusíš!", opáčil s rádoby velkorysým úsměvem James. Neposedné černé vlasy mu trčely do všech stran a brýle měl trochu nakřivo. Před chvílí ho snad po milionté odmítla Lily a on měl teď pocit, že jestli něco nepodnikne, tak asi vybuchne.
Sirius po něm střelil rychlým pohledem.
"Tak jestli nechcete - my něco podnikneme sami!", prohlásil ledabyle.
James vystřelil z matrace.
"Chcete něco z Medovýho ráje?"
Z Petrovy postele vykoukla rozcuchaná hlava. V prasečím obličejíku se mu zračil dychtivý výraz.
"Jasně!"

A tak se stalo, že věrné stereo - James a Sirius - nedorazili po večerce do svých postelí...